The One Ring has been found and another Dark Lord rises, in Moscow where shadows lie. And he will have dominion unto the end of time.
Poslední Vladimírova trofej
Tento článek není polemika o tom kdo a jak sestřelil nebo nesestřelil MH-17 pozůstalým na tom asi nesejde. Bez bratrské ruské pomoci v regionu by se to nestalo
Je zarážející jaký většina zemí zaujala postoj k dění na Ukrajině. K čemu jsou informace tajných zpravodajských služeb, družicové snímky či fotografie výzbroje kterou používá jen ruská armáda? Jindy ceněné informace zpravodajců mají v tomto případě hodnotu drbů vesnické FBI, typ výzbroje určuje místní uzenář v polední pauze a družicové snímky vyrobila na zakázku studia Disney.
Na Ukrajině se nevyskytovalo jen 10 zatoulaných ruských výsadkářů. Na Krymu zelení mužíčci vyrostli ze země, samozřejmě s nejnovější ruskou výzbrojí, ale nikdo nebyl schopen otevřeně říci že se jedná o ruská vojska. Pánové v zeleném totiž nikomu nechtěli ukazovat občanky. Rozsekl to až sám Voloďa když své hochy za anexi Krymu vyznamenal.
Jistěže na východě Ukrajiny bojují Ukrajinci nespokojení s vládou v Kyjevě ovšem představa, že si ve volných chvílích ve stodolách odlévali svoje tanky a děla je poněkud komická. Docela jistě tam nejsou sami.
Organizace typu NATO, OSN či EU jsou v dnešním světě naprosto nepoužitelné, Putin má větší strach z organizace Ruských matek kterou již pro jistotu úřady zařadily na seznam zahraničních agentů. Šťourat se v záhadných úmrtích a pohřbech vlastních dětí v Rostovské oblasti která kupodivu přímo hraničí s Ukrajinou se prostě nevyplácí.
Dovedu si představit jaké má asi Voloďa problémy s bránicí v okamžiku kdy jeho politiku důrazně a ještě důrazněji odsuzují různí kladeči věnců, možná se při hovoru s Andělou z Berlína i zakucká.
S naším aktuálním přístupem bude Ukrajina rozdělena je jen otázkou času jak, Kreml potřebuje ke Krymu pozemní koridor jinak poloostrov nepřečká zimu. Proč tedy rovnou nerozšířit svoje území o moldavské Podněstří? Ukrajina je ochotna se bránit, ale potřebuje skutečnou zahraniční pomoc a ne jen prázdná slova. Nebo snad tato nešťastná země nemá právo se bránit?
Kam vedla politika appeasementu ve 30. letech minulého století a co bezprostředně následovalo si snad ještě pamatujeme, byť pamětníků ubývá. Lekci kterou se nám snaží historie nabídnout ovšem opět nejsme schopni přijmout. Odsoudíme svým přístupem sami sebe nebo až svoje vlastní děti k tomu aby si tuto dobu prožily také?
Rusko vždy měřilo svoji důležitost svojí rozlohou. Dějiny Ruska jsou jako dějiny jakékoliv jiné velmoci neustálou územní expanzí. Ovšem ostatní velmoci otevřenou expanzivní politiku opustily, byť expandují dál, ne však pomocí diplomacie tanků. Tuto jemnou odchylku v Moskvě nezaznamenaly.
Svět se mění a reálná hrozba nyní pravděpodobně nevychází z bambusové chaloupky tlustého Kima ani z beduínských stanů kdesi v Íránu. Ovšem co dělat s jadernou velmocí? Vždyť sám psychopat nám od kormidla vzkazuje: "s jadernou velmocí si nehrajte!" Je načase připravit se na vznik Novoruska ať již jako ruského satelitu nebo dalšího z členů federace.
Je srpen a nedávno jsme si sami připomněli invazi z roku ´68 odkud přišli zelení mužíčci tenkrát? Že by ze Zimbabwe? Jak dlouho bude s naším přístupem trvat než se vrátí?
