Milosti a amnestie

Po přinejmenším podivuhodné amnestii exprezidenta Klause visí ve vzduchu jednoznačná společenská objednávka, vyzývající ke zrušení této pravomoci hlavy státu a to spolu s odejmutím práva udělovat individuální milosti.

Ovšem je otázkou zdali je skutečně třeba těchto pravomoci se vzdát, či je hlavě státu odebrat. 

Nemyslím si to.

Individuální milost jistě pro mnohé byla tou poslední instancí. Soudy ne vždy rozhodují emancipovaně, možná nemohou, možná nechtějí. V případě, že se soudce bude vždy jen mechanicky držet litery zákona, je zbytečný. Pak by totiž stačilo hodit projednávaný spis do stroje a jednotlivé soudy by mohl vynášet počítač. Postava soudce má do celého procesu posuzování být schopna vnést lidský rozměr.  I v případě že se toto podaří, soudce rozhoduje v určitém čase o věcech minulých. Pokud se situace dramaticky změní, věřím, že je dobré mít k dispozici takový opravný prostředek, jakým je instutut milosti, byť ve své podstatě nesystémový. Pokud bude užíván s rozmyslem a skutečně jen tam, kde lze takový vstup do jednou uzavřeného případu ospravedlnit humanitárnímy důvody, nevidím v takovém kroku žádný problém.   

Amnestie je spíše než institut poslední instance aktem dobré vůle vůči lidem, kteří se ve většině případů dostali na špatnou stranu zákona vlastním přičiněním.  Naivní by bylo se domnívat, že se všichni tito lidé ze svých chyb poučí. Vzhledem k tomu, že se na rozdíl od individuálně udělené milosti bude vždy týkat skupiny lidí, větší či menší část se opět nevyhnutelně dostane do křížku se zákonem. Vyhlásit amnestii a nevědět přesně kterých osob se bude dotýkat či jaké jsou jejich šance zařadit se do společnosti, je poněkud podivné. Jako krátkozraké se mi jeví jen tak otevřít klec a vypustit najednou všechno to, co bylo uvnitř ven. Pakliže takovému činu nepředchází soustavná příprava a není věnována žádná péče lidem kterých se amnestie týkala, výsledek bude nutně tristní. 

Je možné namítnout proč bychom měli poskytovat takovou péči právě této skupině lidí, proč nezvýhodnit jinou, méně problematickou? Rozhodně ne proto, že si to zaslouží více než jiná skupina, důvodem je právě vysoká koncentrace rizika. I v případě, že se návrat do společnosti podaří jen určitému počtu jedinců, právě díky koncentraci rizikových osob je možné značně snížit budoucí riziko, které by tito lidé znamenali pro společnost. Protialkoholní léčba má také smysl pouze u alkoholiků, navíc jen u těch kteří se vyléčit chtějí. Platit takovou kůru abstinentovi či člověku který o ní nestojí, bude jen mrháním peněz.

Oba akty, jak udělení individuální milosti, tak i amnestie jsou v rozporu s ochranou práva poškozeného, i se samotným důvodem pro bytí práva a justičního systému. Pokud však k těmto výsadám bude přistupováno s rozumem není důvod je rušit, či se jich zříkat, zdravá společnost si s jejich následky poradí. 

V opačném případě bude jednodušší a pro společnost snesitelnější vytvořit amnestijní loterii a každý měsíc vytáhnout zpoza mříží jedno dítě štěsteny.