Student, který chtěl přinést světlo do temné doby

Před 47 lety se mladý muž Jan rozhodl na protest proti lhostejnosti a všeobecnému strachu ve společnosti, přinést nejvyšší oběť. Aspoň na chvíli v temné době rozsvítit světlo. 

Světlo naděje. Nebál se obětovat všechno co měl. Svůj život, svou budoucnost. Ukázat cestu malověrným. Probudit je z letargie. Bylo mu jen dvacet. Přesto cítil tu depresivní náladu kolem sebe. Viděl, že naděje z jara roku 1968 mizí a nahrazuje ji strach. Lidé, kteří sotva začali zvedat hlavy se zase začínali hrbit. Jan bolestně cítil, že se zase ztrácí naděje, křiví se charaktery a temnota zachvátila duše jeho spoluobčanů. Lež začala opět vítězit nad pravdou. Vůdci národa kapitulovali na všechny ideály. Obětovali svůj národ jako už mnohokrát před tím. Vyměnili budoucnost, vize a naděje za osobní jistoty vězňů.  

Je nesmírně obtížné překonat pud sebezáchovy a ukončit vlastní život. Vyměnit vlastní budoucnost za nejisté gesto. Obětovat sám sebe za něco co přesahuje člověka. Za ideál, pravdu, naději. Lidé jako student Jan píší historii. Jejich myšlenky a činy se stávají součástí kolektivního vědomí a svědomí této planety. A všech jejich obyvatel. Možná by se někomu mohlo zdát, že jeho oběť byla marná či dokonce zbytečná. Není to pravda. Jeho čin zůstává někde hluboko v mysli každého, kdo zná jeho příběh. Ti, kteří přináší lidem světlo posouvají lidstvo k dalším metám.  

Janova pochodeň bude zářit navěky. Její světlo přináší lidem pokrok. Vzdaluje je od temnoty živočišné podstaty člověka. Je důkazem, že člověk není jen nějaké zvíře uspokojující vlastní potřeby. Že člověk není jen soubor zvířecích pudů, instinktů a vášní. Lidskost, soucit, empatie a solidarita jsou vlastnosti, které pozvedly lidstvo ze tmy. Tmy iracionálního strachu, předsudků a pověr. Právě v současné době je dobré vědět, že světlo z Janovy pochodně svítí stále stejně jasně.