Když se dívám na americké filmy, tak řada z nich hrozí nebo končí zkázou planety.

Ale ani hollywoodští scénáristé si zřejmě nedokáží představit konec kapitalismu.

Konec světa ano, konec kapitalismu ne.

To opravdu už nic jiného nemůže vzniknout?

Feudálové si to jistě kdysi také mysleli.

Tak něco asi může vzniknout vždycky... ale to to musí někdo vymyslet... a to vyžaduje kreativního člověka kalibru Nikoly Tesly... rodí se jeden za generaci a nesmí se ještě navíc minout oborem :D :D :D

fundamentální výhoda kapitalismu je to že předpoklady pro jeho fungování splníte i v džungli.

Dlouhá léta nám bylo vtloukáno do hlavy, že stát je ten úplně nejhorší hospodář. Proto se musí národní bohatství předat různým Kellnerům, Tykačům a Bakalům. Nyní, po dvaceti letech vidíme, že existuje přece jen horší hospodář než je stát - Je to pan Bakala

hoďte na něj deku!!!

Ještě k tomu družstevnictví.

Myslím si, že něco málo vím o JZD Slušovice a jeho řízení.

Opravdu si myslíte, že třeba František Čuba by nebyl schopen dobře řídit město Zlín, zlínský kraj nebo třeba ČR?

Teď abstrahuji od jeho věku a nevím, jestli by si něco takového vůbec přál.

Pokud si myslíte že ne, tak proč ne?

JZD Slušovice byla ve skutečnosti soukromá firma. O družstvo se jednalo jen na papíře. Nešlo o kolektivní vlastnictví a vůbec ne o kolektivní rozhodování. O všem co se dělo s majetkem družstva rozhodoval jediný člověk. Ing. František Čuba. Konec konců přiznal to i v několika rozhovorech a ve své vlastní knize. Uvnitř družstva rozhodně nepanovala žádná demokracie. Rozhodoval jediný člověk. Pravda formálně mělo družstvo kolektivní vedení, ale přiznejme si, že rozhodoval jediný muž. Čuba rozhodně není žádný demokrat. A na řízení demokratického státu,kraje či města je třeba demokrata. V diktatuře by byl Čuba jistě úspěšný. A také byl. V bolševické totalitní společnosti byl Čuba mimořádně úspěšný. Ne ale proto, že by nějak ctil tehdejší pravidla. Naopak byl úspěšný proto, že díky svým kontaktům v nejvyšších kruzích státu, získal pro své podnikání nepředstavitelnou řadu výjimek. Což mu dalo výhodu proti všem ostatním. Ten kdo vede demokratický stát, kraj, město se musí od dravého, diktátorského a neústupného majitele firmy podstatně lišit. Musí být přístupný kritice zvenčí i zevnitř, musí být schopen výrazného kompromisu a musí vycházet s ostatními lidmi. Důraz je kladen spíše na jeho emocionální kvocient a mezilidské vztahy. Jeho schopnost jít si za svým přes mrtvoly a likvidovat názorové protivníky není v demokratické společnosti orientováné na dodržování lidských práv a svobod příliš žádoucí. Samozřejmě i diktatura může za jistých okolností prosperovat a zajistit obyvatelům postupné zvyšování životní úrovně. Ovšem jen krátkodobě a jako vedlejší produkt.

Ano ty podniky byli špatně vedeny a řízeny. Problém je že byli špatně vedeny 40 let. Nic je nenutilo inovovat výrobu, neměli žádné devizové rezervy na investice.

Po revoluci by bylo třeba do všech státních podniků za prvé investovat stovky miliard dollarů a marek aby se jejich technologická úroveň dostala na úroveň západu. A to chtělo udělat skutečně okamžitě... jenomže tyhle peníze stát neměl. Měl jenom koruny a o ty tehdy nikdo na světě nestál v takové míře.

A za druhé co bylo třeba udělat bylo odstranit zbytečně vysoké provozní náklady- to jest osekat umělou zaměsnanost a vyházet všechny u nichž ekomický zisk z jejich místa nepřesáhl náklady na jeho vykonávání.

To mělo proběhnout v prvních měsících po revoluci v 89... už v roce 1990 na to bylo pozdě.

A někdo opět mínuskuje základní pravdu že uměle zaměsnaný člověk stojí více než člověk který jenom dostane prachy na jídlo a vodu s podmínkou že se nebude dál rozmnožovat.

U člověka jehož činnost spotřebovává víc zdrojů než za kolik je schopen prodat její výsledky je nutné dotovat nejenom jeho prostou existenci ale i jeho činnost.

U člověka který nic nedělá je nutné dotovat jenom jeho existenci, a v 99 procentech případů je absence jakékoli činnosti tohoto člověka pro ostatní výhodnější protože jim nepřekáží.

Co je ovšem podstatné je aby se takto zbytečný člověk dál nemnožil, protože pak ztráty z jeho existence začnou růst geometrickou řadou. Ale pořád lepší než aby genometricky rostly náklady na živení někoho kdo se ztrátou vykonává zbytečnou činnost.

Přirozeně hodí se mít určitou rezervu aby se zaplnili místa když náhodou se najde nějaký jedinec který vymyslí něco nového... ale upřímně od IT revoluce před 30 lety k žádnému pokroku který by otevřel nový obor lidské činnosti nedošlo, a pokud nezačneme v nejbližší době kolonizovat Měsíc a Mars je jedinou nadějí na zbavení se 10 procent populace u které nemá nikdo ani šajn jak jí uplatnit a neprodělat na tom válka.

Já taky nemám rád neoliberální kecy o bohu Trhu, který z neznámých (zřejmě nadpřirozených) příčin zcela přesně a spravedlivě rozpozná, koho potrestat a koho odměnit. Ale odmítání družstevnictví jsem opravdu nepostřehl. Odmítání družstevního vlastnictví jako formy privatizace ano - u Václava Klause - ale to je něco jiného, ne?

Že některé firmy po privatizaci zkrachovaly díky špatnému vedení je fakt, ale stejně je faktem, že jiné zkrachovaly díky netlumenému nárazu zahraniční konkurence - není třeba možné konkurovat textilním výrobkům z Bangladéše - za misku rýže denně opravdu nikdo u nás pracovat nebude a nemůže.

Stejně jako vy si myslím, že postupné vydlabávání veřejného sektoru je špatné a že to dopadne jako u hospodaření s vodou - nedoplatíme se.

Ale opravdu nedokážu pochopit proč si myslíte, že člověk schopný řídit firmu, nemůže být schopný řídit stát. Ano, stát nemá generovat zisk. No a co? To přece takový člověk pochopí lehce. Ale efektivnost je potřebná i v činnosti státu a to on také zvládnout musí.

Příčiny, proč se svobodný trh chová spravedlivě, vůbec nejsou nadpřirozené. Jsou velmi dobře vysvětlitelné v souladu s přírodními zákony.

Pokud jde o to hospodaření s vodou, tak vím, jak to myslíte, ale podle mě jde o pozitivní jev. Voda je docela vzácná komodita, s níž jsme dlouhá léta nehorázně plýtvali, protože její cena byla nesmyslně nízká. Rostoucí cena nás konečně vede k tomu, abychom se s ní postupně učili racionálně hospodařit.

Každá věc má stát tolik, kolik doopravdy stojí, a tuto cenu stanoví svobodný trh mnohem lépe, než nějaký úředník podle toho, jak se zrovna vyspal.

"Existuje neoliberální ideologická fráze, že pouze soukromé vlastnictví může vytvořit kvalitní výrobek či službu." Pane Janoto, kam vy na tyhle bláboly chodíte? Nejobvyklejší formy firem jsou akciová společnost a společnost s ručením omezením. V obou případech jde o kolektivní vlastnictví, vlastníků může být v podstatě neomezený počet. Družstvo je v podstatě jen další forma kolektivního, avšak nestátního vlastnictví. Příliš se neosvědčila, takže se používá málo, ale žádného "neoliberála" by ani ve snu nenapadlo ji zakazovat.

"Tyto firmy a bývalé státní podniky zkrachovaly zkrátka proto, že byly špatně vedeny a řízeny svými novými soukromými majiteli." Tyto firmy (upozorňuji, že ne všechny, ale mnohé ano) zkrachovaly proto, že byly špatně vedeny bývalými bolševickými papaláši, kteří o tom, jak vést firmu v podmínkách svobodného trhu, neměli ani tušení.

To je úsměvné. V každé akciové společnosti což je forma společnosti sveřejným vlastnictvím rozhoduje stejně jen vlastník majoritního podílu akcií. Ostatní často nemají ani poradní hlas a mohou jen doufat, že se vlastník rozhodne tak, aby generoval zisk. Totéž se týká sro. Majitelem je ten kdo složí jistinu. Samozřejmě majitelů nové být více, ale prakticky rozhoduje jeden dominantní typ. Při řízení demokratického státu s orientaci na individuální lidská práva je tento dominantní typ jediného kdo rozhoduje přímo škodlivý. V některých diktaturách může krátkodobě fungovat. Ale rozhodování bez zpětné vazby vede vždy ke krachu. Diktátor se stává brzdou rozvoje společnosti. A dokonce jí může úplně zničit. Hezkým příkladem je diktátor Mugabe v Zimbabwe, který zemi považovanou za obilnici Afriky přivedl na mizinu. Když se zešíli premiér demokratického, právního státu tak to nové trvat jen jedno volební období a voliči se ho zbaví. Když rupne v hlavě diktátorovi, může to trvat třeba dvacet let než ho někdo vystřídá.