Šíření nenávisti nemá nic společného se svobodou slova

Přesto, že si to někteří stále myslí. Všeobecná deklarace lidských práv samozřejmě zaručuje každému svobodu projevu a přesvědčení. 

Konkrétně článek 19. Nicméně šíření nenávisti skutečně nelze vydávat za svobodu projevu. Protože existuje zde také článek 29, bod číslo 2, který jasně stanoví, že všechna práva lze omezit zákonem.  

"Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachovávání práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti." 

Je tedy jasné, že šíření nenávisti k jiným členům společnosti, vyhrožování jiným jejich fyzickou likvidací, omezením jejich práv na základě jejich rasy, víry či národnosti či urážky týkající se například jejich původu nelze považovat za naplnění svobody projevu, protože omezují práva a svobody ostatních. I když je celkem zbytečné vysvětlovat principy lidských práv a svobod těm, kteří odmítají pochopit ten základní a zásadní princip. A to, že svoboda a práva jednotlivce končí právě tam, kde začíná svoboda a práva těch ostatních. Ostatně jsou to právě lidská práva a svobody, které nejvíce ohrožují vyznavače tradičních, evropských, totalitních ideologií. Tedy křesťanského fundamentalismu, bolševismu, fašismu a nacismu. Někteří dokonce tyto lidská práva a svobody otevřeně napadají a žádají jejich zrušení či významné omezení. Pro všechny kromě sebe. Tím se tak nějak přirozeně dostávají na pozice islamistů. Ve skutečnosti jsou to tedy spojenci, kteří bojují za stejný cíl. Totalitní společnost pohrdající svobodou a právy ostatních členů společnosti. Tedy těch, kteří nemají ten jediný správný názor. Názor těch nadřazených, vyvolených, povolaných. Těch rovnějších mezi rovnými.  

Je zábavné, když se ti, kteří šíří urážky a nenávist dovolávají své svobody projevu aniž je sebeméně zajímá, že jejich projev porušuje práva a svobody těch ostatních. Zákonné omezování svých nechutných projevů nazývají cenzurou. Někdy se člověk neubrání smíchu, když slyší či čte takové reakce. Ale je to takový smích skrze slzy. Například poprask způsobil jeden člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který se zmínil o doporučení Evropské komise ohledně vysílání veřejnoprávní televize o událostech na Ukrajině. Hned z toho bylo pozdvižení českých tmářů a výkřiky o cenzuře a ohrožování svobody slova. Fakt, že šlo o pouhé doporučení Evropské komise, které členské země a jejich veřejnoprávní televize naprosto k ničemu nezavazuje a že výklad jednoho člena Rady byl poněkud zkreslený, tak se vlastně nic podstatného nestalo. Evropská komise doporučila dívat se na události z úhlu pohledu evropského humanismu. Což je samozřejmě pro průměrném českého lžinenávistníka naprosto šokující. Evropský humanismus? Taková zvrácenost! Každý správný vlastenec ví, že jediné správné evropské hodnoty jsou evropský rasismus, šovinistismus, xenofobie, extrémní nacionalismus a hlavně evropská nenávist. A všechny události musí být podávány z úhlu pohledu těchto hodnot. Jako to dělá oblíbená Prima televize českých vyznavačů nenávisti.  

A to ještě není nic proti odporné dohodě mezi EU a velkými provozovateli internetových služeb jako je Facebook, Twitter či Google. Zavádí tu odpornou cenzuru. Jen si představte tu zvrácenost. Vytvořili jakýsi kodex ve kterém se zavazují bojovat proti nezákonnému šíření nenávisti. Hrozná cenzura. Člověk si dnes nemůže na sociálních sítích ani upřímně a svobodně zanadávat na čmoudy a slimáky. A svobodně porušovat zákony proti šíření nenávisti. Chudáci z Iniciativy Islám v České republice nechceme už mají zablokované stránky na sociálních sítích. A to jen proto, že na nich šířili pravdu. Tedy jejich asociální pravdu. Bohužel obsah té jejich pravdy se nebezpečně blížil obsahu někdejší Moskevské Pravdy. Čeští bojovníci proti islámskému nebezpečí se tak budou nuceni uchýlit na některé "svobodné" servery se sídlem v Rusku jako politicky nekorektní White media či do diskusí na objektivních Parlamentních listech. Kde se jejich pojetí svobody projevu nekladou žádné zákonné meze. I když bez jistého stupně Omezení se tito skutečně Svobodní opravdu neobejdou.