Melčák a společenská smlouva.

 V roce 2007 se v našem státě stala věc, která ohrozila samotnou podstatu existence demokracie. Rychlý přerod poslance Melčáka z nejlevicovějšího sociálního demokrata v nejlevicovějšího občanského demokrata byl jasným zpochybněnín volebních výsledků, pohrdáním vůli voličů, legalizováním korupčního chování a beztrestným podvodem. Tento odporný trestný čin(a podvod je trestným činem v každé civilizované společnosti)zůstal bez potrestání viníka. Naopak tento zločinec se stal základním kamenem existence koaliční vlády pod vedením Mirka Topolánka. Vláda založená na podpoře zločince a podvodníka zkrátka už napořád zůstane vládou zločinců a podvodníků. O tom není třeba vést debatu. Otázka je co nutí téměř polovinu tohoto národa ignorovat a dokonce omlouvat zločinné chování a jednání jednotlivce a co to vypovídá o morální úrovni a integritě tohoto národa?

 Před více než 100 lety v době přechodu od nejrůznějších forem diktatury privilegované menšiny nad ovládanou většinou, směrem ke spravedlnější formě správy státu. Tedy ke skutečné parlamentní demokracii založené na všeobecném hlasovacím právu a vládě skutečné většiny nad menšinou, za přísného dodržování principu rovnosti všech obyvatel státu před zákonem. V této době se vytvořila nepsaná společenská smlouva mezi voličem disponujícím volebním právem a kandidátem do parlamentu, který o tyto hlasy usiluje. Tato smlouva zní velmi prostě. Já jako volič tebe kandidáte zvolím a ty za to budeš v nejvyšším zákonodárném sboru hájit moje zájmy. Celá zastupitelská demokracie je založená na přísném dodržování této nepsané společenské smlouvy. Proto se také do politiky dostávají i zástupci pocházející z dosud neprivilegovaných vrstev společnosti. Podle hesla co je dobré pro mne,je dobré i pro mé voliče. Při porušení základního principu této jednoduché, nepsané společenské smlouvy dochází k přímému ohrožení samotné podstaty zastupitelské demokracie a v podstatě demokracie jako takové. Svobodné demokratické volby, jejichž účelem je vytvořit zákonodárný sbor ze zástupců jednotlivých aktivních vrstev společnosti(ve státech kde je hlasovací právo dobrovolné)či dokonce proporcionálně z úplně všech vrstev společnosti(ve státech kde je hlasovací právo povinné),v případě neplnění této smlouvy ztrácejí svůj hlavní a původní smysl. Kandidát,který poruší základní princip společenské smlouvy mezi ním a voliči se stává(kromě zjevného trestného činu podvodu,který spáchal)jakýmsi parazitem demokratického zřízení. Stává se cizorodým tělesem v celém demokratickém systému a samotná jeho existence je nepřirozená a zbytečná. Prostě se s jeho existenci nepočítá. Systém existence demokracie je determinován existencí právního státu.

 V době vzniku naší ústavy se do ní dostala zmínka převzatá z komunistické ústavy, že poslanec bude vykonávat svůj úřad podle svého svědomí. Ústava tak jaksi opomněla skutečnost, že by do nejvyššího zákonodárného orgánů kandidoval kandidát Melčákova typu, který prostě žádným luxusem, jako je prosté svědomí zkrátka nedisponuje. Kdyby si dali tvůrci tohoto nejvyššího zákona práci tak mohlo dojít na to dobré z prvorepublikového parlamentu a to na tzv.vázaný mandát. Kandidát,který tak nějak zapomněl na svou odpovědnost vůči voličům byl postaven do latě svou domovskou stranou. Pokud hlasoval proti programu své strany, se kterým šel do voleb, tak byl prostě demokraticky odvolán(hlasováním poslaneckého klubu)a na jeho místo nastoupil odpovědný náhradník. Tento systém měl i odpůrce. Většinou argumentovali tím,že do sněmovny se nedostanou žádné skutečné osobnosti. Což je v systému poměrného zastoupení běžné! Volič zkrátka nepotřebuje v parlamentu jakési svéhlavé rádoby osobnosti, kteří více než na prospěch svých voličů myslí na osobní prospěch a vlastní ego je jim přednější než ustanovení oné nepsané společenské smlouvy. Dalším skvělým argumentem proti vázanému mandátu je ono známé, když budou všichni hlasovat stejně tak k čemu tolik poslanců? Vždyť by stačili jen předsedové stran s hlasem o velikosti počtu mandátů a ušetřili bychom balík? Tak jednoduché to ovšem není. Kromě toho,že mandát není přenosný jako poslanecký průkaz, takže musí platit, že na místě majitele mandátu sedí jeden člověk, existuje také řada zákonů vyhlášek a nařízení, která nejsou a ani nemohou být zmíněny v předvolebním programu strany. V tomto případě záleží na každém jenotlivem poslanci jak bude hlasovat. A v tom spočívá svoboda poslance. Pravda existují kluby poslanců,které se snaží formulovat jednotný přístup ke každému hlasování. Ale není to povinné.

 Pokud téma zákona nebylo jasně stanoveno v předvolební kampani či stranickém programu, potom nemá poslanecký klub právo odvolat poslance. Hezky příklad byl zákon o registrovaném partnerství. Kromě lidovců nikdo tento bod neměl zapracován v programu ani se o něm nezmínil v kampani a hlasování tedy bylo zcela volné. Každý poslanec bez ohledu na stranickou příslušnost hlasoval podle svého svědomí. Nebo lépe řečeno podle míry své otevřenosti a naopak podle velikosti svých předsudků. Takže strach o to, že by se poslanci při znovuzavedení vázaného mandátu stali bezduchými, nesvéprávnými loutkami v rukou stranických sekretariátů je zbytečný. Výhody by jistě převážily. Ve sněmovně by se přestali vyskytovat solitéři bez podpory voličů. Klub nezařazených, ač taková strana nezařazených jaksi chyběla v paletě volených stran by nevznikl. A rovněž by se parlamentními nestaly strany, které nikdo nevolil Samozřejmě ideálním způsobem by bylo, aby byl poslanec přímo odpovědný svým voličům. Bohužel tady narážíme na technickou stránku věci. Protože volby v České republice jsou, ze zákona tajné, tak se prostě po volbách už nedá jmenovitě určit, kdo koho vlastně volil. To,že by se voliči daného poslance přihlásili sami a rozhodli o odvolání poslance by bylo velmi zneužítelné. Nikdo nemůže dokázat, že volil kandidátku strany, na které figuruje právě daný poslanec. Proto by mohlo dojít k paradoxní situaci, že se dohodnou voliči jiné strany a odvolají poslance strany, která jim není po chuti. Jediným spravedlivým  řešením je nechat tedy odvolatelnost poslance na těch, kteří jej na kandidátku nominovali. Čili na politických stranách. Nicméně, aby to bylo možné  je třeba odvolatelnost poslance a vázaný mandát upravit změnou ústavního zákona. Vzhledem k úrovni naší ústavy a zaujatosti ústavního soudu to nebude lehké.

 Protože zkušenosti s politickými turisty nebo lépe řečeno s politickými prostitutkami má jenom z posledního volebního období, každá politická strana mimo komunistů(není divu,že tato strana nenamočená v privatizačních skandálech má paradoxně největší morální kredit),nemělo by být problémem, aby se strany dohodly na konsensu. I když koaliční strany opravdu odporným způsobem zneužily politického prostituta Melčáka ve svůj krátkodobý prospěch, přesto by takový zákon byl i v jejich zájmu a zájmu jejich voličů. Jejich krátkodobá výhoda se jim vrátila jako bumerang přes jejich vlastní poslance Tlustého a Zubovou. KDU zase jistě nemá zájem zásobovat svými poslanci neparlamentní stranu TOP 09. O voličích KDU ani nemluvě. Jen u ODS mám obavy, neboť absence jakékoliv morální a mravní integrity nejen u politiků, ale hlavně voličů a příznivců činí jakýkoliv krok této strany naprosto nepředvídatelným. Někdy mám dokonce pocit, že ODS s těmito přeběhlíky ve svých plánech přímo počítá. Jakoby šetřili peníze určené na volební kampaň s cílem ušetřit si peníze a koupit si už hotové poslance až po volbách. Ale tady už končí politická analýza a nastupuje iracionální paranoia. V každém případě zůstává nepsaná společenská smlouva mezi voličem a kandidátem do zákonodárného orgánu hlavním a úhelným kamenem skutečně demokracie a pokud se ji vzdáme, ať už z jakéhokoliv důvodu ohrožujeme náš způsob života a demokracii a svobodu jako takovou. Dáváme tak prostor dalším diktátorům a osvíceným či jinak privilegovaným vládcům, kterých jsme se zbavili před 20 lety. A věřím, že to je to co ve skutečnosti nikdo z nás nechce bez ohledu do tábora které strany patří!