Jak jsem dělal vstupní test do Mensy

Už to budou čtyři roky, co jsem se rozhodl zkusit složit vstupní test do Mensy. Tedy společnosti lidí s mimořádně vysokým IQ. Je to takový klub vyjímečných.

Co mě k tomu vedlo? Inu, ješitnost. Jako každý člověk jsem ješitný. A navíc jsem chlap. Samozřejmě moje ješitnost dosahuje sotva úrovně několika miliklausů. Jednotkou ješitnosti v Česku je jeden Klaus. Ale protože je to jednotka příliš vysoká, v praxi se používají jednotky mnohem nižší. Člověk tak nějak podvědomě tuší, že se svou inteligencí dosti odlišuje od průměru. Nejde ani tak o školní výsledky. Spíše o chápání souvislostí. Schopnosti dívat se na fakta z jiných netradičních úhlů pohledu. 

Samozřejmě existují různé exkluzivní kluby. Ale na klub miliardářů nemám dost velké konto. Mezi šlechtice se nehodím, protože nejsem dost degenerovaný. A do klubu absolventů Harvardu nemám dost zazobané rodiče, co by ten cirkus zaplatili. Zbývá už jen to vrozené. Tedy inteligence. Vstup do české Mensy není nijak složitý. Na webových stránkách se přihlásíte. Vyberete si město a termín testování a potom jen stačí zaplatit malý poplatek. Myslím, že to bylo asi 190 korun a ve vstupním inteligenčním testu dosáhnout výsledku nejméně 130. Tento výsledek dosáhnou pouze 2% lidí. Tedy pouze dva lidé ze sta. To je dost výrazná míra exkluzivity. 

Já si vybral Brno. Bohužel v roce 2013 se testování v krajském městě Zlíně pravidelně nekonalo. Zlé jazyky by řekly, že inteligence se tomuto městu dost vyhýbá. Ale není třeba urážet většinu obyvatel města tím, že se jejich inteligence bude hodnotit podle úrovně jejich zástupců z radnice. Test proběhl odpoledne 20.února v domě děti někde na Dornychu. Lektorkou, která vedla test byla paní Dana Havlová. Trochu mne překvapilo, že test, který se používá je někdy z roku 1980. Ono je opravdu velmi náročné na čas, organizaci a hlavně finance dosáhnout kalibrace testu na dost velké testovací skupině. Mensa je nezisková organizace a není lehké získat tolik finančních prostředků, aby bylo možné vytvořit test nový. 

Samotný vstupní test se skládal z 36 otázek. Šlo pouze o doplňování obrazců. V podstatě testovaná osoba nemusela nutně ani umět číst a psát. I když test byl kalibrován na skupinu ve věkovém rozmezí 15-40 let. Vzhledem k tomu, že v roce 2013 mi už bylo 44let měl jsem jistou věkovou nevýhodu a navíc jsem byl bezpečně nejstarší z celé testované skupiny. Otázka se tak skládala z devíti polí rozdělených do tři řad a tří sloupců. V polích byly obrazce, mezi kterými byla jistá logická souvislost. Deváté, poslední pole bylo prázdné a úkolem bylo přiřadit do něj správný obrazec. Z celkem osmi možností. Označených písmeny a) až h). Možností bylo osm, aby se omezila možnost náhodného tipování výsledku. Při čtyřech možnostech správné odpovědi je pravděpodobnost při náhodné tipu 25%. Při osmi možnostech je to pouze 12,5%. Na složení testu bylo 40 minut. 

Otázky byly řazeny podle obtížnosti. Od těch nejlehčích, až po ty složité. Není divu, že první tucet otázek jsem snadno zvládnul za pouhých pět minut. Druhý tucet už byl složitější a zabral mi dobrou čtvrt hodinu. Na poslední tucet mi zbylo tedy celých 20 minut. Obávám se ovšem, že bych u těch nejobtížnějších otázek neuspěl ani kdybych měl hodiny času. Bylo velice těžké najít logickou souvislost u složitých obrazců a vybrat správnou odpověď z nabízených možností. Po skončení testu jsem vůbec neměl dobrý pocit. I když jsem tušil, že těch prvních 24 otázek bylo nejspíše správně, u poslední dvanáctky otázek jsem si vůbec nebyl jistý. 

Takže jsem nějak podvědomě pochopil, že úrovně 130 jsem nejspíše nedosáhl. Na vyhlášení výsledků o asi dvě hodiny později jsem tedy nešel. Za pár týdnů jsem poštou obdržel výsledek. Dosáhl jsem hodnoty IQ 124. A členem exkluzivního klubu s názvem Mensa jsem se tedy nestal. Samozřejmě jako každý občan Česka mám zaručeny celkem tři pokusy o vstup v průběhu svého života. Zbývají mi tedy ještě dva opravné pokusy. Ale obávám se, že nestihnu ani jeden. Samozřejmě, že jsem byl dost zklamán. Nicméně nakonec ten výsledek nebyl až tak zlý. Lidí, kteří dosáhnou výsledku 120 a vyššího je totiž v populaci pouze zhruba 10%. Samozřejmě, že míra exkluzivity není tak vysoká jako v případě členů Mensy, ale patřit k deseti procentům nejinteligentnějších lidí v této zemi, potažmo na této planetě není vůbec k zahození. 

Moje ješitnost tak byla, alespoň částečně ukojena. I když si myslím, že vysoká inteligence je zejména v současné české společnosti spíše přítěží než výhodou. Ve společnosti vedené těmi průměrnými je asi výhodnější být také jedním z průměrných. Navíc česká postbolševická společnost dosáhla jistého pokroku. V době bolševismu tu vládli ti silně podprůměrní. Ale tento posun od podprůměrnosti k normální průměrnosti se nejeví jako příliš velká výhra. Třeba podprůměrní soudci z dob bolševické totality soudí dál. A podle toho to také vypadá.