Český hazardní průmysl se stal společenským problémem

To, že se Česko stalo hazardním centrem celé Evropy a blízkého okolí nás rozhodně nemůže nijak těšit. Množství vydaných licencí k provozování heren přesáhlo zejména za ministrování lidovce Kalouska všechny civilizované meze. Už fakt, že hazardní průmysl do roku 2011 prakticky neodváděl do státního rozpočtu žádné peníze, je šokující. To že počet kasin v Praze dělá skoro dvě stovky, zatímco v 7,5 milionovém Londýně funguje kasin asi třicet by mělo být varováním české společnosti. Hazard se naprosto vzepřel jakékoliv kontrole. V počtu hracích automatů na osobu Češi suveréně vedou světové žebříčky. A jsou to zejména herny provozující výherní automaty, které způsobují nejvíce problémů. Právě tyto stroje způsobují nejrychleji vznik závislosti. A proto se také odpor veřejnosti soustřed téměř výhradně tímto směrem.

Měl jsem možnost se osobně zúčastnit před pár měsíci diskuse na téma "Jak zkrotit hazard?". Bylo to velmi poučné. Ze strany těch, kteří bojují za významné omezení hazardu a za práva měst a obcí regulovat přísně množství, ale i samotnou existenci heren na svém území, jsem se dozvěděl pádné racionální argumenty na podporu důrazného omezení hazardu. Z druhé strany reprezentované panem Valentou, spolumajitelem firmy SYNOT, která se zabývá kromě jiného i hazardním průmyslem,  jsem se nic podobného nedozvěděl. Jeho arogantní výstup se omezil na pouhé konstatování, že hazardní průmysl zaměstnává 50 tisíc lidí a odvádí státu 8-10 miliard korun ročně. To byl jediný argument, který tento podnikatel byl schopen uvést. Jinak se jeho vystoupení zvrhlo na buranské napadání těch s jiným názorem. Případně ubohé a hloupé porušování všech zásad civilizované diskuse. Je vidět, že někteří podnikatelé v Česku nedosahují příliš vysokých intelektuálních kvalit. Není divu hokynářům jejich typu v podstatě stačí ovládat kupecké počty.

Další vzdělání v jiných oblastech je evidentně minulo. Tak na ten jediný jakž takž rozumný argument o zaměstnanosti není problém odpovědět. Proti 50 tisícům zaměstnanců v hazardním průmyslu je možné postavit těch asi 80 tisíc závislých gamblerů. Proti těm deseti miliardám výnosu pro stát se musí počítat prostředky z veřejného zdravotního pojištění určené na léčbu závislosti, prostředky, které unikají státu vzhledem k pracovní neschopnosti těchto gamblerů, ale také náklady spojené s kriminalitou spojenou s hazardem. Samozřejmě těžko lze vyčíslit ztráty způsobené rozvratem rodin, ve kterých se nadchází závislý hráč. Ovšem náklady na vyšetřování krádeží a loupežíí finančních prostředků určených na hru, se dají vyčíslit. Od mzdových prostředků vyšetřujících policistů, přes enormní náklady soudního řízení až po náklady daňových poplatníků spojené s pobytem ve vězení takového gamblera-lupiče. A ty jsou pořádně vysoké. Všechno dohromady činí odhadem asi 25 miliard korun ročně!

To jsou náklady státu spojené s existenci patologického hráčství v Česku. Argumenty hazardní lobby typu, že herny významně přispívají do rozpočtu měst a obcí jsou poněkud liché. Společenské náklady negativních jevů spojených s existencí heren jsou podstatně vyšší. To, že hazardní průmysl sponzoruje některé akce také neuspěje. Ty může sponzorovat jakákoliv jiná firma. Ve stejné výši. Tedy v maximální výši, kterou lze odečíst od základu daně. Více ani hazardní průmysl do veřejných akcí nedává. Výmluva na to, že lidé nejsou dostatečně poučeni o faktech týkajících se hazardu neuspěje. Zkrátka z toho důvodu, že hazardní podnikavci žádné racionální argumenty na podporu společenské prospěšnosti svého byznysu, zkrátka nemají. Prostě žádné neexistují. Oblíbený je argument o svobodě člověka hrát hazardní hry a dělat si se svými penězi co chce. Případně zábavný pseudo argument, že je lepší legální hazard, protože po jeho zákazu zaujme jeho místo ten nelegální.

To jsou sice hezké povídačky. Nicméně svoboda otce rodiny prohrát svou výplatu v místní herně na automatech naráží na svobodu jeho dětí mít dost prostředků na jídlo, nájem a základní životní potřeby. A pokud by legalizace jednoho negativního jevu měla vést k ochraně před jevem ilegálním, museli bychom podle této logiky zlegalizovat prodej heroinu, kokainu, kyanidu draselného a dynamitu. Což jistě nechceme. V řadě měst a obcí po celé republice se chystají referenda požadující okamžitý zákaz existence heren na území města. Pan Valenta, pokud se pamatuji to nazval vděčným  politickým tématem. Samozřejmě je to politické téma. Jako všechno co se týká veřejného života. Celospolečenský problém se totiž stane politickým tématem v každém případě. A hazard v Česku problém skutečně je. Je čas začít problém důrazně řešit. Příkladem může být Norsko, které ze dne na den zakázalo veřejné herny. Argument, že byla porušena práva provozovatelů hazardu na podnikání neuspěl ani před mezinárodním soudem. Ten konstatoval, že stát má právo regulovat hazard na svém území!