Armáda totalitního státu nikoho neosvobodí

Ani nemůže. Osvobodit znamená přinést svobodu. Rudá armáda nikomu svobodu přinést nemohla. Neměla ji odkud přinést. Všichni obyvatelé sovětského Ruska žili v odporné, totalitní diktatuře. Nikdy svobodu nepoznali.

Jak by ji tedy mohli někomu přinést? Ve skutečnosti jen jednu totalitu, tu nacistickou, vystřídala totalita bolševická. Jaképak osvobození. Rudá armáda zkrátka dobyla území ovládané před tím nacisty. A totalitní nacistický systém vystřídal totalitní bolševický systém. Žádná svoboda. Tzv oslavy osvobození mohou slavit v západní Evropě. Tady porazily nacisty armády svobodných států a přinesla skutečnou svobodu. Stalinův Sovětský Svaz byl na počátku 2.světové války spojencem Hitlerova, nacistického Německa. Stejně jako například Maďarsko. Navíc územní zisky bolševiků z Moskvy byly díky spojenecké smlouvě s nacisty opravdu velké. Zábavná výmluva agenta KGB Putina o tom, že v případě smlouvy Ribentrop - Molotov šlo pouze o smlouvu o neútočení, je mírně řečeno hloupá.

Tato spojenecké smlouva umožnila Stalinovu sovětskému Rusku, získat velké územní zisky prostřednictvím vojenské agrese a okupace Litvy, Lotyšska a Estonska, stejně jako velké části Polska, Finska a Rumunska. Nešlo o žádnou smlouvu o neútočení  ale smlouvu dvou totalitních zemí, která jen stanovila územní rozdělení okupovaných území a stanovila hranici mezi sférami vlivu obou diktátorů. Ostatně tyto dvě diktatury, nacismus a bolševismus, mají k sobě překvapivě blízko například v metodách nakládání s odpůrci těchto režimů. Není žádné tajemství, že nacistické koncentrační tábory byly přímo inspirovány vyhlazovacími tábory v Rusku, tedy systémem  gulagů. Samozřejmě co do počtu lidských obětí se nacisté s bolševiky nedají příliš porovnávat. Stalinovo vraždění v ruských koncentrácích bylo mnohem systematičtější,  efektivnější a hlavně krutější, než na co se zmohli Hitlerovi nacisté. Také počet obětí bolševické tyranie byl mnohem vyšší než u nacistů. Rudá armáda se dopouštěla prvních válečných zločinů v období druhé světové války.

Katyňský masakr byl válečným zločinem Rudé armády dříve než se válečných zločinů dopustili také nacisté. Rudá armáda se rozhodně na dobytých územích nechovala nijak civilizovaně. Dopouštěla se větších válečných zločinů než nacisté. Krádeže, loupeže, únosy, znásilňování, mučení, vraždy byly v podání vojáků Rudé armády běžným způsobem chování na okupovaných územích. Není tedy divu, že obyvatelé pobaltských států obsazených Rudou armádou vítali v roce 1941 nacisty jako osvoboditele. Po krutostech a odporných zločinech, kterých se dočkali od Rudých okupantů byl vstup nacistů skutečně oslavován jako osvobození. I když to byl samozřejmě velký omyl. Stejně jako oslavy vstupu Rudé armády na území států okupovaných nacistickým Německem. Skutečná svoboda byla zničena mezi dvěma mlýnskými kameny dvou diktatur. Oslavy jsou vskutku zbytečné.

Výměnou za nelidskou tyranii nacistů jsme obdrželi brutalitu bolševické diktatury. Tomu se říká z deště pod okap. Je štěstí, že aspoň v Plzni mohou oslavovat osvobození armádou svobodných států. Zbytek Československa byl jen okupován barbary z ruských stepí. Vojáci Rudé armády neměli příliš na vybranou. Často to byli právě vězni z gulagu, kteří stejně byli odsouzeni k smrti v systému ruských koncentráků, kdo tvořil jednotky prvního sledu určené k likvidaci. Navíc cesta zpět nevedla. Ostatně dodnes není známo zda více obětí na straně Rudé armády způsobily zbraně nepřítele či přehradná palba vlastních politruků. Proč by měli Rudí velitele mít úctu k životu vlastních vojáků? Bolševici pohrdali životy vlastních spoluobčanů. Stalinův totalitní stát nikdy nepodepsal Ženevské konvence. Proč by se měli Rusové chovat civilizovaně k válečným zajatcům, když kašlali na životy svých obyvatel? Na dobytých územích se vojáci Rudé armády chovali jako běžná okupační armáda. Braní válečné kořistí bylo samozřejmostí. Jen se lišily hodnoty lupu. Zatímco negramotnému vojákovi stačilo ukrást kolo či hodinky. Jeho nejvyšší velitel se spokojil se záborem Podkarpatské Rusi.

Unášení civilních obyvatel do Ruska na otrocké práce bylo také běžné. Chová se takto armáda osvoboditelů? Cílem vstupu Rudé armády na území jiných států nikdy nebylo přinést jim svobodu, ale zavést na okupovaných územích vlastní systém brutální totality. Což se také do několika let po válce stalo. Ostatně právě ti, kteří skutečně bojovali za svobodné Československo v řadách svobodných armád v západní Evropě to pocítili nejvíce. Tito hrdinové skončili v kriminálech a pracovních táborech bolševiků. Mnozí z nich tak mohli na vlastní kůži porovnat rozdíly mezi nacistickými a bolševickými koncentráky. Rozdíly vskutku nebyly nijak výrazné. Dnešní oslavy osvobození od nacismu patří národům, které skutečně získaly svobodu. Těm národům  které se dostaly do sféry ruského vlivu zbyla jen iluze svobody. Na dlouhá desetiletí o svoji skutečnou svobodu přišly.

Bohužel škody, které byly bolševiky napáchány byly mnohem větší v oblasti duševní než materiální. Ještě dnes, 70 let po ukončení druhé světové války se s neblahým dědictvím bolševismu v hlavách některých našich spoluobčanů setkáváme každý den. A to je opravdu smutné.