Uřízli byste si pro krásu ucho?

Co je krásné a co ne, je věcí vkusu, kultury, nebo trendů, ovšem pokud by měla o sobě rozhodnout sama zvířata, jejich preference by byli zcela odlišné.

Ano, pojednávat budeme o kupírování uší a ocasů zvířat, nejčastěji psů, ale i o amputaci dalších částí těl jiných zvířat, tj. drápů, jedových a pachových žláz, zubů, ničení hlasivek, znemožnění létání ptáků.

„My rozhodujeme, co je to krásné“ i touto parafrázi by se dala uvést problematika úmyslného poškozování částí těl zvířat člověkem za účelem změny vzhledu ať už čistě z estetického hlediska, nebo z důvodů „prevence“ onemocnění, či z důvodu bezpečnosti práce se zvířaty, nebo jiných, které ani nedokážeme domyslet. Člověk má v rukávu spousty důvodů proč zasahovat do vzhledu zvířat, přitom většina z nich mu je zapovězena zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Výčet zakázaných úkonů lze dohledat pod § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-246#p4

Kupírování ocasu

Tento úkon není v České republice vysloveně zakázán provádět. Přitom kupírování ocasu je staré tisíce let. Již v Kristových dobách se o kupírování ocasu pojednává jako ochranném opatření proti nakažení psa vzteklinou. Dnes samozřejmě vyvolá na tvářích lidí úsměv (i když…, dnes už lidi opět věří na placatou matičku zem). Praktičtější vysvětlení je ochrana ocasu před jeho zraněním a taktická výhoda psa při boji. Pes si ocas při práci (lov, ochrana stád, …) mohl zranit povrchově (kůže), nebo zlomit (obratle). Při potyčce s jiným psem, nebo zvěří je to část těla, za kterou lze chytnout. Proto i vojáci nosí krátké sestřihy vlasů a vousů. Dále se jedná často o standard plemena a získání vyšší bonitace při soutěžích. Takto svého psa „zhodnocujete“. A zhodnocujete ať už pro čirou radost z chovatelství, nebo pro lepší uchovnění a šíření jeho genů a vaší práce, nebo pro nejprimitivnější důvod – pro peníze. Vysloveně preventivně zdravotní důvod je pak upozaděn. Není totižto psů s vyšší náchylností k onemocnění ocasu. A že by u psa nastala kaudální autotomie, jako u ještěrek nepřichází v úvahu. Skutečně v případě kupírování ocasu jde o pozůstatek praktik z minulosti, které ve dnešní době gaučových psů, nemají moc opodstatnění. Jedině myslivecky a pastýřsky uchovněni psy mají jaké také riziko újmy této krásné kaudální části těla, která čitelně projevuje všechny emoce psa. I přesto jde o legální způsob úpravy vzhledu psa.

Kupírování uší

Na rozdíl od ocasu, je kupírování uší vysloveně mezi zakázanými úkony. I přesto se s kupírovanými psy občas v ulicích setkáme. Co není zakázáno a jak dochází k obcházení zákazu? Předně není zakázáno kupírování uší se zdravotních důvodů. O tom musí rozhodnout veterinář, na základě stanovené diagnózy, při které určí, jaký zdravotní problém se u psa „vyskytnul“. Chirurgickým zákrokem tak zamezí další recidivě onemocnění. Velice sporné je preventivní kupírování uší psů s odůvodněním, že ušní onemocnění se vyskytuje u daného plemena, nebo u potomků určitých rodičů. Zvíře totižto v době kupírování je zcela zdravé. Může a nemusí onemocnět. Jde pak o kupírování za účelem pouhé prevence bez aktuální diagnózy, nebo o pouhou změnu vzhledu, která může a nemusí přinést budoucí zdravotní benefity? I názory odborníků se na věc liší. Rozhodnutí pak leží na ramenou ošetřujícího veterinárního lékaře. Pokud do ucha řízne, má si být jist, že nejde o kličku chovatele ke zkrášlení psa. Obdobné platí u všech forem preventivní chirurgické úpravy zvířete. Nabízí se pak i otázka, jestli s nápadem na prevenci přijde veterinář, nebo chovatel. Veterinář by se neměl bez další znalosti podmínek chovu a stavu fenotypu zvířat v chovu odvážně pouštět do domnělé prevence.

Zastavme se na chvilku u rozkladu citace toho, co je vlastně kupírovat zakázáno, resp. jaké chirurgické úkony jsou zapovězené.

„Za týrání se považuje provádět nebo nechat provést chirurgické zákroky za účelem změny vzhledu nebo jiných vlastností zvířete, a to i v případě, že by uvedené zákroky byly provedeny za použití prostředků pro celkové nebo místní znecitlivění, prostředků snižujících bolest nebo jiných metod, nejde-li o případy uvedené v § 7 odst. 3 a 4, zejména…“

Pomineme-li § 7, který se týká chovatelských praktik legálně prováděných u hospodářských zvířat, bez znecitlivení, je nutné v textu znění normy blíže specifikovat a rozvést slova, resp. skupiny slov „za účelem změny vzhledu“ a „zejména. Začněme druhým z nich.

Zejména je dle právních stanovisek (právníků) definováno obojetně. Jednak, že veškerý výčet následující za slovem je explicitním seznamem zakázaných činností a žádné další to nejsou, nebo že za slovem „zejména“ jde o příklad výčtu zakázaných činností a jestli se vyskytnou další obdobné, je nutno je za zakázané rovněž považovat.

Druhé slovní spojení hodné rozlousknutí je „za účelem změny vzhledu“. Čili hlavním motivem osoby, která zákrok na zvířeti provede, nebo nechá provést je, aby jinak vypadalo, nebo mělo jiné vlastnosti. Nejedná se tedy zjevně o zákrok směrující ke zlepšení stavu daného zvířete na základě určité diagnózy.

K přísnějšímu výkladu slova „zejména“ navádí i odkaz na § 7, kde jsou jiné úkony zde, ve znění § 4 neuvedené, jako např. jeden vybraný způsob kastrace zvířat. Přitom, to že vybranou kastraci lze provést bez anestezie, lze považovat za explicitní výjimku ve smyslu úkon + forma provedení a ne za globální povolení kastrace. Problematika je složitá v tom, že při extrémním výkladu, by bylo zakázáno veškeré kastrování zvířat, vyjma kastrování uvedeného pro hospodářská zvířata v paragrafu 7, tj. kastrace samců do 7 dní života. Zde lze odkázat např. příspěvek doc. MVDr. Petra Chloupka, Ph.D. prezentovaného na 29. ročníku konference Ochrana zvířat a Welfare pod názvem „Chloupek, P., Doležalová, P., 2022, Kastrace zvířat z pohledu právních předpisů“ cit.vfu.cz/welfare/Proceedings2022.pdf s reakcí Ministerstva zemědělství čj. MZE-7129/2023-13143, co s nadsázkou lze nazvat roztržkou. Nicméně z mého pohledu spíše jde o upozornění na nedokonalost legislativy. Pan docent zde upozorňuje, že kastrace je změna vlastností zvířete, a to tou mírou, že zvíře se po zákroku není schopno rozmnožovat, přitom schopnost rozmnožování je základní vlastností živého organismu. Rovněž odděluje termíny kastrace a sterilizace, kde sterilizací je sice také chirurgický zákrok, ale bez excize (vyříznutí) orgánů, např. podvázání vejcovodu, či chámovodu. Kastrace má za důsledek i hormonální změny u zvířete exponující ve změně chování. Pokud tedy hodlám životní energii svého mazlíčka zkrotit kastrací, měním bez zjevné diagnózy zdravotní jeho vlastnost. Doc. Chloupek tedy říká, že chirurgickou kastrací měním vlastnost zvířete – zapovězená praktika a rozvolnění této praktiky povolením jedné explicitní formy kastrace bez znecitlivění není povolením kastrace globálním.

Ministerstvo kontruje vyjádřením s odkazem na další paragraf zákona, který má vše osvětlit. V § 9 je zakázaný způsob kastrace hospodářských zvířat u samců zaškrcením varlat. Z toho je pak dedukováno, že veškerá ostatní kastrace je povolena. Dále ministerstvo uvádí, že § 4 vyslovené neuvádí slovo kastrace, jedním dechem ale dodává, že se jedná o výčet „nejčastějších případů“ co nahrává přísnějšímu výkladu slova zejména a klidně si tam kastraci můžeme domyslet. V dalším odstavcem si samo kontruje protimluvem, že „provádění kastrace, nebo sterilizace zvířat není uvedeno mezi výslovně zakázanými způsoby“ co nahrává mírnějšímu výkladu slova zejména. V případě použití termínů kastrace a sterilizace dále ministerstvo uvádí, že jde o rovnocenné a zaměnitelné termíny. Termín sterilizace je přitom v zákoně uveden pouze jednou a to na místě, kde je pojednáváno o sterilizaci toulavých koček obcí a, že termín byl převzat z Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu. Ve smyslu dohody má být sterilizace chápána jako postup k zamezení rozmnožování. Když do kontextu zapojíme i občanský zákoník a povinnost správce nálezu zvíře nepoškodit, sterilizace (podvázání) je skutečně způsobem, který zvíře nepoškodí a zároveň naplní požadavek na omezení rozmnožování. Nelze proto souhlasit, že termíny sterilizace a kastrace jsou zaměnitelné. Při citaci důvodové zprávy ministerstvo uvádí, že s ohledem na § 7 pokud není u samců do 7 dní anestezie při kastraci požadována, naopak po 7 dnech musí být podána. Samotné použití anestezie ovšem nemůže zakládat důvodnost kastrace. Tento právnický laický výklad na kastraci může maximálně zadat povinnost anestezii podat při kastraci ze zdravotních důvodů.

Máme zde tedy obecný zákaz změny vlastností zvířete vs. jeden povolený způsob kastrace vs. jeden zakázaný způsob kastrace. To působí minimálně zmatky ve výkladu. Bylo by na místě nalít si čistého vína a přiznat, že tato oblast zákona by zasloužila upřesnění. Česká republika zajisté nechce být jedinou zemí, kde jsou kastrace zakázány. Ovšem rozklad a výklad některých termínů, jako např. „změna vlastností zvířete“ je nutno podrobit odbornému posouzení.

Značení zvířat

Nabízí se rovněž otázka značení zvířat chirurgickou cestou. Povoleno je navěšování ušních známek, aplikace mikročipu, eventuálně výžeh. To jsou explicitně zmíněné způsoby značení zvířat. Vycházejí z plemenářské legislativy požadující zvíře označit, nebo z legislativy upravující ochranu ohrožených druhů zvířat. Co pak z dalšími způsoby chirurgického značení zvířat v zákoně neuvedenými? Zde narážíme na rozpor v tom, jestli se jedná o změnu vzhledu, nebo pouze o značení. Bohužel ale jde jednou s druhým ruku v ruce. Pro představu nejčastěji se jedná o vyštípnutí, či ustřihnutí části ucha. Prasat, koček, hlodavců. Právě tvrzení, že můj motiv ke kupírování uší přeci není změna vzhledu, nejsem chovatel psů, chci je jenom rozeznat, je argumentem který zaznívá. Legislativa takový způsob značení nevyžaduje a jde o chirurgický zákrok. My jsme si jej zvolili pro odlišení vakcinovaných, kastrovaných a do pokusu zařazených zvířat. Čistá cesta je opět upřesnit literu zákona, pokud se domníváme, že jde o praktiky zaužívané a nepůsobící zvířatům utrpení ani omezení jejich života.

Amputace zubů, drápů, jedových či pachových žláz

Všechny tyto části těla, slouží jejich majitelům k uplatňování určité biologické potřeby, nebo fyziologické funkce. Jde tedy o jejich prostředek k základnímu naplňování spokojeného života. Jde např. o označování si teritoria (pach), komunikaci s jinými zvířaty (pach), přidržování potravy (drápy), schopnost lézt (drápy), trhání potravy (zuby), lov potravy (jedové žlázy). Jejich odstraněním závažně zasahujeme do dalšího přežívání zvířete. S těmito zapovězenými úkony se nesetkáváme často. I když …Jak je vidět strach z bolesti z poškrábání od šelmy přivede člověka i k takovým nepravostem. Člověk si zvolí, že si nechce zničit šrámem od lva tetování na těle, tak raději nalezne „šíleného“ veterináře, který amputaci drápů provede. Člověk si úpravu těla zvolil sám, lev nikoliv.

Řezání paroží

Je zakázáno řezat paroží ve vývojové fázy. To znamená, když je pokryté líčím. Je to hodně dobře krvená tkáň. Za necelá rok musí uživit růst parohu i u šestnáctoráka. Líčí je v tradiční čínské medicíně považováno za lék (nevím na jaký neduh). V našich končinách jej tímto nelze legálně získat.

Poškozování křídel ptáků

Do 3 dnů jde provést ledacos. Obecně je zakázáno poškozování kostí, svalů a nervů ptáků po dosažení věku 3 dnů. Pokud chovatel přistoupí k takové praktice, musí si uvědomit, že jde o poškození doživotní. U některých málo létavých ptáků jde jenom o jejich trvalé uzemnění, domácích ptáků a pod.. U ptáků létavých se taková praktika často projeví na jejich nesprávném vývoji a fenotypu. Nikdy si nevyvinou dostatečně prsní svalstvo, jejich postoj a pohyb je tím také omezen. Známá praktika je tzv. kloubkování je nejčastějším způsobem uzemnění ptactva. Jedná se o chirurgické poškození 1. prstu (ukazováku z pohledu komparativní anatomie), neboli aluly, neboli křidélka. To ptáka omezí v manévrování a zejména v udržování a přizpůsobování výšky letu, nezamezí létání úplně.

Tail docking prasat

Při tématu kupírování nelze neopomenout krácení ocásku selat, neboli anglicky zaužívaný termín tail docking. Obecně zákon na ochranu zvířat proti týrání krácení ocásků selat nezakazuje, Jde již o zmíněný § 7 a možné úkony bez anestezie. Sele o ocas může přičiněním chovatele přijít do 7 dnů života. Zda pak lze ocas zkrátit pouze pod anestezií, nebo jej už nelze zkracovat je otázkou rozebíranou výše. Co ovšem zakazuje evropská legislativa, je rutinní krácení ocásků. Důvodem pro krácení je riziko vzájemného si okusování a kanibalismu prasat, na druhou stranu k okusování dochází z nedostatku stimulů prasat, nudy a tím nedostatečného naplnění biologických potřeb. Proto je míněno, že rutinní krácení ocásků prasat mlže nasvědčovat o zakrývání nedostatků v chovu. Stejně jako by vám nasypali do zkaženého jídla glutamát, aby zakryli pachuť něčeho zkaženého. Odstraněním ocasu se připravujeme i o indikátor úrovně chovu. Lze shlédnou krásná videa ze severských zemí o skvělých chovech bez krácení ocásků, na druhé straně hned na druhém břehu Baltského moře v Dánsku (největší producent prasat) jde o běžnou praktiku. Problematika tail docking je ale na obšírná a vyšla by na další článek. Pro uvedení do problematiky toliko stačí.

Nová legislativa

Návrh nové evropské legislativy o Welfare psů a koček (Regulation on the Welfare of dogs and cats) počítá se zákazem kupírování uší, ale i oháněk těchto zvířat. Bohužel je striktně zaměřeno pouze na tyto dva druhy zvířat.

Jak je vidět, problematika kupírování, neboli chirurgických úprav zvířat není zcela přímočará. Co je ale důležité je to, jako člověk se oprostit od snahy zvířata chirurgicky měnit, jenom pro osobní názor na krásu. Člověk o změně svého těla rozhoduje sám, o zvířatech rozhodujeme my lidi. Pokud někdo své tělo rád vylepší botoxem, silikonem, nebo excizí a přešitím něčeho je jeho svébytná volba. Zvířata by o sobě takto nikdy nerozhodla.