Účast soukromého sektoru při uplatňování welfare zvířat

Posluchačům vždy říkám, že stát může pouze to, co mu je v legislativě dovoleno, občan může všechno to, co mu není legislativou zakázáno.

Není samozřejmě správné, aby stát, byť jen nevědomě přenášel tíhu odpovědností na dobrovolníky, nebo soukromá profesionální sdružení a navyšoval jim tam náklady. Je to o nalezení rovnováhy.

Státu, státním úředníkům, úředníkům veřejné správy (důvodně odděleno) je často vyjadřovaná jistá míra nespokojenosti s řešením problému. Pokud ovšem nejde o rezignaci na svoje povinnosti, jde většinou o omezující mantinely legislativy. A naopak v případě snahy, je mnohdy oříškem najít vhodnou kombinaci směrující k řešení – je to alchymie ⚗ .

Dalším neduhem je zjevné podfinancování welfare zvířat na všech frontech. Nedostatek peněz na toulavá a opuštěná zvířata, nedostatek peněz na týraná zvířata, nedostatek peněz na prevenci a edukaci občanů. Je pozitivní, že dne 4. dubna 2023 na konferenci Ochrana zvířat pořádané Veřejný ochránce práv - ombudsman zazněla rovněž výtka k zavírání očí nad financováním dobrých životních podmínek zvířat, která jsou v nesnázích.

Odkaz

Slyšel jsme tolik stížností, starostí a problému jak od dobrovolníků, spolků, tak od měst a obcí…

Klíčové je si nejdřív přiznat, že problém zde existuje a pak začít něco s tím dělat.

Bůh, nebo pro nevěřící nová modla IT, buď s námi.

P.S. Tento příspěvek není brekem, ale střípkem k lobingu za lepší svět.