Západ – USA, EU a NATO vyhlásilo Rusku válku. Nejedná se sice o oficiálně vyhlášený válečný stav, ale reálný stav věci napovídá minimálně tomu, že západ spustil proti Rusku mimořádně agresivní globální kampaň na poli médií, propagandy, ekonomiky i vojenské síly. V západních médiích probíhá štvavá kampaň proti Rusku, USA i EU se snaží Rusko oslabit a izolovat sankcemi, snaží se pomocí posílení vojenské přítomnosti NATO v Evropě „obklíčit“ Rusko se západu a provádějí agresivní demonstraci síly pomocí vojenských cvičení NATO v Černém moři.
Západ se ze všech sil snaží vytvořit obraz, že Rusko je agresor, který je izolovaný na globální scéně a se kterým se nikdo nechce bavit.
Ale je tomu skutečně tak, není to náhodou naopak, že ve světě je izolovaný ve svém postoji a se svoji ideologií spíše západ a Rusko naopak sbírá ve světě stále silnější sympatie a je stále více těch kdo má zájem - navzdory štvavé protiruské kampani západu – s Ruskem spolupracovat?
Skutečnost je totiž taková, že Rusko má velmi silné postavení ve skupině BRICS, buduje strategické partnerství s Čínou, Indií i Íránem. Má silné sympatie na blízkém východě od Sýrie a Egypta až po Irák. V celé této oblasti Rusko vytlačuje Spojené státy a EU a přebírá zde iniciativu, nemluvě o tom, že Rusko se těší řadě sympatií i v zemích EU. A nyní se Rusko rozhodlo vstoupit přímo na území, které Spojené státy považují za vlastní sféru vlivu – Latinskou Ameriku, kde nyní Rusko začalo budovat rozsáhlou síť ekonomické a bezpečnostní spolupráce od Kuby až po Argentinu. Více zde: http://imc0.ru/putin/putin-reshil-plotno-obosnovatsya-pryamo-pod-bokom-u-ssha-546.html .
Rusko má totiž na globální scéně a pro budoucí vývoj světa velmi důležitý význam. Rusko je vnímáno a reálně také je hlavním aktérem, který se otevřeně postavil vůči globální nadvládě západu na poli ekonomiky i politiky s cílem podpořit nový alternativní model světa bez nadvlády západu (multipolární svět). Proto také západ Rusko vnímá (spolu s Čínou, která zase drží USA ekonomicky v „šachu“) jako hlavní hrozbu pro svoji snahu uchránit vlastní upadající politickou, kulturní i ekonomickou globální nadvládu.
Zatímco Čína a ostatní nezápadní aktéři se zatím drží stranou a spíše čekají, jak se situace vyvine, tak Rusko otevřeně vystoupilo s cílem pokořit globální moc západu. Pokud Rusko bude v této snaze úspěšné, ostatní nezápadní mocnosti se k němu připadají a Rusko se v budoucnosti stane neformálním lídrem multipolárního světa a jednou z hlavní globálních velmocí, zatímco západ EU i USA budou hrát pouze roli regionálních mocností a ztratí svoji ideologickou, politickou i ekonomickou dominanci. Proto jsme nyní svědkem zuřivé a nenávistné protiruské kampaně „globalistických elit“ těch, kteří nyní ovládají kulturní, politická i ekonomická centra západu a chtějí zachovat svoji moc. Ti všichni Rusko nenávidí a považují ho za hlavní hrozbu pro své cíle ovládat svět.
Oficiálním důvodem angažovanosti západu proti Rusku byla Ukrajina, kde západ svými obvyklými „lidskoprávními“ argumenty maskuje svoje reálné strategické a geopolitické cíle, kterými je snaha o ovládnutí postsovětského prostoru a vytlačení Ruska, a především zamezení integračních projektů pod vedením Ruska – například Euroasijského svazu. Sdružení Ruska, Běloruska a Kazachstánu, který má být spuštěn 1 ledna 2015. To bylo také motivem, proč EU a USA tak tlačili na rychlé uzavření asociační smlouvy EU s Ukrajinou, Gruzií a Moldávií. Tato smlouva totiž těmto zemím znemožňuje – například v případě změny politického kurzu vstoupit do jiného integračního bloku. Čímž si západ „jistí“ aby tyto země nemohli vstoupit do Euroasijského svazu, pokud by změnily názor.
Na první pohled se zdá, že západ je úspěšný ve své strategii vytlačování Ruska z postsovětského prostoru. Ale ani zde není situace tak jednoduchá. Pokud odhlédneme od faktu asociační smlouvy těchto zemí s EU jsou pro tyto země všestranně nevýhodné (především ekonomicky), tak pro západ samotný je získání Ukrajiny „pyrrhovo“ vítězství. Získal totiž Ukrajinu bez strategického Krymu (který je klíčový pro kontrolu Černého moře), navíc v katastrofálním ekonomickém stavu. Zemi na pokraji kolapsu, která se pro západ stane především zdrojem problémů – bezedným „chřtánem“ , který spolyká jakékoli vložené prostředky, aniž by to pro západ vedlo k významnému užitku.
Už nyní je Ukrajina pro západ geopoliticky bezcenná. Západ počítal s tímto scénářem, že získá strategický Krym, vytlačí Rusko s Černého moře, zamezí projektu euroasijské integrace, a rozšíří „majdan“ do ostatních zemí postsovětského prostoru a hlavně do samotného Ruska.
Hlavním cílem „Ukrajinské revoluce“ bylo totiž destabilizovat Rusko. Západ počítal s tím, že „majdan“ se stane inspirací pro Rusy a oslabí pozici Putina. Opak se však stal pravdou. Majdan – až na pár politických exotů a marginálů Rusové odmítli, a pozice Putina naopak posílila. Tedy i zde západ pohořel, téměř žádný s cílů, s nimiž západ rozpoutal chaos a destabilizaci na Ukrajině mu nevyšel.
A západ není úspěšný ani ve své globální protiruské kampani. Snaha západu dostat Rusku do mezinárodní izolace pomocí sankcí ztroskotává. Tyto sankce nebere na zřetel nejen většina světa, ale snaží se jim vyhnout i státy západu (kde jim tyto sankce diktuje EU a USA). USA a EU se svoji politikou sankcí vůči Rusku pouze zesměšňují a odkrývají svoji pomstychtivost a bezmoc současně, tím jak se snaží Rusko neúspěšně izolovat.
Zatímco západ se snaží svoji politikou destabilizace a chaosu (Sýrie, Ukrajina, Lýbie) udržet svoji klesající hegemonii, tak Rusko svoji obratnou diplomacií nezadržitelně posiluje svoji globální moc, a posouvá svět stále blíže k nové epoše multipolárního světa bez nadvlády západu.
„Rusko války nezačíná, Rusko je končí“
