V předchozí lekci o ženách jsme si řekli, co jsou zač, co chtějí a jak to s nimi vůbec je(spíš co o tom nevíme), dnes se proto zaměříme na praktickou stránku věci a řekneme si pár užitečných tipů, jak s těmito stvořeními jednat.
Naslouchání
Ženy jsou velmi upovídaní tvorové - sice jen málokdy něco doopravdy řeknou, ale mluvit dokážou opravdu hooodně dlouho. Navíc nemají rády, když je někdo povídat nenechá, nebo jejich povídání nevěnuje dostatečnou pozornost. To je, přiznejme si, pro hajzly docela zásadní problém vzhledem k tomu, že správný hajzl vždy konverzaci dominuje, zásadně nenaslouchá a jeho nosným tématem je on sám. Inu, mají to, mršky, dobře vymyšlené, to jim musíme nechat. Ve své vrozené krutosti ( probereme hlouběji dále) navíc ještě trvají na tom, že nestačí jen naslouchat, ale požadují také, abyste reagovali, dotazovali se a dožadovali se rozvinutí už tak dost rozvinutého povídání(!). V opačném případě považují vaše naslouchání za nedostatečné a to, co po nich chcete(sex, čisté prádlo, sex, teplá večeře, sex, výměna oleje u auta), vám jednoduše odepřou! Ale hajzl vždy zvítězí a i proto máme na tuto lišáckou levárničku odpověď. Stačí rozvinout techniku zdánlivého naslouchání, kdy bloumáme palácem svých myšlenek a zabýváme se vlastní skvělostí, našimi úspěchy nebo poslední epizodou Simpsonových a zároveň při tom komunikujícímu automaticky přikyvujeme a přitakáváme. Rozvinutím rozumíme to, že na okamžik skutečně zaměříte pozornost na to, co žena říká, vezmete jedno slovo ( lepší volit podstatné jméno před slovesem) a zamyšleně se na něj zeptáte.
Příklad: žena povídá – vy:uvažování o sobě, přikyvování – žena stále povídá – vy:pozornost na vteřinu zapnuta – zachyceno: „...šli do banky...“ –vy: svraštit obočí, chytnout se za bradu, hlavu mírně naklonit na stranu, pohlédnout na ni, reakce: „Hmm, banky?“
Já vím, není to kandidát na otázku století, ale je to krásný poměr cena/výkon – za málo námahy dostanete otázku, která umožní vaší partnerce rozvinout další povídání a udrží ji navíc v iluzi, že se opravdu zajímáte o to, co říká. Jinak by tomu bylo, kdybyste sáhli po slovesu: „hmm, šli?“ by z vás akorát udělalo idiota a celou věc by to nemile zkomplikovalo, proto vždy preferujte podstatná jména.
Kdyby, zcela náhodou, tato metoda selhala, zbývají hajzlovi už jen dvě čestné možnosti. První: věrni zásadám hajzlismu se násilně chopíte otěží konverzace a začnete mluvit o sobě, svých zájmech, přednostech a úspěších a budete pokračovat tak dlouho, dokud žena nekapituluje a nedostane se vám toho, co od ní požadujete. Druhá: opustíte beze slova budovu.
Komplimenty
Ženy milují komplimenty. Tedy ženy si myslí, že milují komplimenty! Ve skutečnosti totiž nemilují komplimenty, ale vás – hajzla – a možnost být ve vaší blízkosti. Je jen na vás, abyste jim otevřeli oči, aby mohly tuto pravdu konečně vidět a pochopily, že tím největším komplimentem pro ně je to, že jste se rozhodli se s nimi podělit o svoji skvělost, slunce vaší povahy a erupce vašeho intelektu! Ženám tedy zásadně nelichotíme. Jednak jsou všechny komplimenty lži ( proč chválit svetr, když myslíme prsa?) a pak je to také úplně zbytečné. Ty hezké a inteligentní ženy to o sobě vědí a nemá cenu opakovat zjevné a s těmi ošklivými a hloupými zase nemá cenu mluvit vůbec, natož jim ještě lichotit.
Dárečky
Ženy jsou stvoření prospěchářská a materialistická, proto jsou rády obdarovávané. To, že jim uděláte radost šperky, oblečením, dobrým jídlem či pitím nebo dovolenou je očividné a logické – jsou to věci hodnotné a užitečné. Ale co květiny? Proč ženy tak milují květiny? A buďme syrově upřímní, jako správní hajzlové, proč ženy tolik potěší, když zmrzačíte krásnou rostlinu a její část jí darujete? Proč ženy tolik těší prodlužovat této rostlině její agónii tím, že tuto amputovanou část ještě udržují při životě ponořením do vody? Nenávidí snad ženy všechny rostliny? Ne – darujete ženě uříznuté větve z rozkvetlého jasanu a žádná radost se nedostaví. Jsou to tedy jen nižší rostliny. Nenávidí snad ženy všechny nižší organismy? Taky ne – darujte ženě pugét umírajících křečků ovázaný přidušeným hadem a se zlou se potážete. Proč jen tedy tolik nenávidí květiny? Proč napřely všechnu svoji krutost( tedy většinu krutosti, zbytkem krutosti nás nutí chodit po obchodech a poslouchat povídání o jejich kamarádkách) právě na květiny? Z hlediska hajzla jsou jen dvě možná vysvětlení, která se nutně nemusí vylučovat.
To první je, že se jedná o demonstraci síly a výhružné poselství, něco ve smyslu: „Kytky nám nic neudělaly a koukejte, co jsme schopný jim tisíce let provádět, takže si asi dovedete představit, co bychom dělaly vám, kdybyste nás nasrali!“ Tady je nutno podotknout, že k tomu nasrání už klidně mohlo dojít a trest už probíhá a květiny jsou mučeny jen ze setrvačnosti.
Druhé vysvětlení je, že ženy mají v genech zakódované nějaké varování od přírody před možnou zkázou, kterou mají lidstvu přinést právě květiny, a proto jim dělá tak velkou podvědomou radost vidět květiny trpět a umírat.
Tak jako tak jsou obě vysvětlení sama o sobě dost hrůzostrašná a jenom nás hajzly ujišťují o tom, jak jsou ženy nebezpečné a jak velký pozor si na ně musíme dát. V žádném případě ale, milí hajzlové, neklesejte na mysli, já vás v tom nenechám a ženám a rizikům spojených s jejich používáním se budeme věnovat i v budoucnu.
