Je jaro a stejně jako u ostatních zvířat, můžeme i u lidí pozorovat, jak samičky vyvádějí svoje mláďata ven a ty si osvojují základy vbíhání pod auta, motání se pod nohama a vřískání u pokladen...
...aby mohly dělat peklo ze života nejen svým rodičům, ale i ostatním.
Bohužel i v životě hajzla přijde neodvratně okamžik, kdy bude konfrontován s dětmi. Ať už si to sebevíc nepřeje, stejně se tomu nevyhne. Spolu s ženami jsou děti druh lidem(hajzlům) velice příbuzný a stejně jako ženy, jsou i děti stvoření záludná a nevyzpytatelná – není divu, když jedno pochází z druhého, že? Pojďme si ale, milí hajzlové, říct, co to takové dítě je. Děti jsou přirozeným následkem sexu a velice překvapivým a neradostným vedlejším produktem sexu chráněného. Tito pitoreskní malí lidé – děti – jsou hlučné, nemotorné a neustále z nich prosakují nějaké tělesné tekutiny. Neutralizaci těchto projevů svěřila příroda matkám. Nutno podotknout, že milá příroda byla krapet lakomá, a kdyby mělo dojít k úplné neutralizaci hluku, chaosu a úniku tělesných tekutin, bylo by potřeba matek zhruba tří na každé dítě. To jen tak na okraj. Samozřejmě, že nemůžeme pominout fakt, že my všichni(ano i vy, moji hajzlové) jsme někdy, kdysi dávno, byli dětmi. Pominout to nemůžeme, zato to můžeme ignorovat a vytěsnit. Udělejme to. Sama příroda nás k tomu nabádá, když naši paměť zbavila převážné většiny vzpomínek na dětství – ostatně kdo by si chtěl pamatovat, jak se za střízliva podělával a nedokázal se bez cizí pomoci ani najíst?Děti, kromě toho, že z nich jednou vyroste dospělý jedinec, nejsou dobré naprosto k ničemu. Jako partneři ke konverzaci jsou naprosto bezcenné a iritující, na sport jsou příliš neohrabané a zranitelné a na fyzickou práci příliš slabé. Ergo jsou děti naprosto nehajzlovská stvoření a většinou jsou také vůči hajzlům hostilní, vědomě či ne, to je jedno. Asi nejhorší na dětech je to, co se stane s lidmi, kteří si nějaké pořídí. Tento devastující efekt se nazývá „rodičovství,“ ta horší verze pak „mateřství.“ Zaujetí vlastním potomkem bývá u těchto lidí, hlavně u žen, chorobné a bohužel pro všechny hajzly i extrovertní. Určitě se vám už také stalo, že vám nějaká vaše známá strčila takřka před nos kočárek se spícím zarudlým a usopleným potomkem a čekala na vaše projevy nadšení a slova chvály. To ale opravdu u hajzla nepochodí. Prosím, kdyby z jejího pohlavního styku vzešel kapesní jaderný reaktor, helikoptéra nebo aspoň širokoúhlá televize, to by bylo překvapení a zasloužila by si uznání, ale dítě?!? Navíc je takové chování naprosto sobecké, nemístné a nechutné – vy taky přece nechodíte a nechlubíte se lidem svým použitým kondomem, tak proč byste měli vy koukat na výsledek sexuálního styku někoho jiného? Naprostá tragédie je pak komunikace s lidmi postiženými dětmi. Do toho se, milí hajzlové, radši ani nepouštějte! Monotematičnost většiny matek je naprosto nezdolná a neotřesitelná a většinou se nenechají zviklat ani těmi nejlepšími historkami o vás, vašich úspěších a zálibách. Matky dokážou totiž komunikovat jen o dětech(jsou i výjimky, samozřejmě). Této komunikaci se snažte vyhýbat, a když už se do ní nějakou nešťastnou náhodou zapletete, tak ji urychleně opusťte a dejte se na ústup. Když totiž třeba nepodchytíte začátek takovéto konverzace, může se vám velice snadno stát, že třeba ani po několika desítkách minut nebudete schopni rozeznat, jestli je řeč o dítěti, nebo o psovi. Oba mají nulové hygienické návyky a vyjadřovací schopnosti, pozřou, na co přijdou a lezou, kam nemají. Asi vám nemusím říkat, s jak negativní reakcí matky se pak setká vaše naprosto nevinná a běžná otázka „a co je to vlastně za rasu?“ Velmi matoucí při komunikaci s rodiči dětí je jev zvaný „mateřský plurál.“ Je to naprosto nelogická vada komunikace projevující se větami jako: „nám už roste třetí zoubek,“ nebo „my jsme měli minulý týden průjem.“ Když se s takto pomateným rodičem baví někdo s velkou představivostí, může to mít na něj velice neblahé účinky. Ona představa, že dva a více lidé sdílejí jedny zuby, nebo jim rostou zuby zároveň je opravdu děsivá snad pro každého. Každopádně, mí hajzlovští učedníci, nezdržujte se poblíž dětí příliš dlouho, protože ať už jim je cokoliv, je to evidentně nakažlivé a neblahé pro lidskou psychiku – viz. mimibazar.V příští lekci o dětech si řekneme, jak se jim aktivně a efektivně bránit, jak jim předcházet a jak se jich zbavit.Tak hezký den a nebuďte dětinští, buďte hajzlovští!
