Proč není v daňové reformě společné zdanění manželů?

V březnu 2011 byl ministrem financí představen návrh reformy daňového systému, který by měl platit od r. 2013. Jelikož téměř vzápětí ve vládě i v médiích převážily mnohem vděčnější témata personálních sporů, intrik, podezření a tajných nahrávek, není divu, že návrh daňové reformy téměř zapadl.

Reformované zákony v paragrafovaném znění zatím k dispozici nejsou, alespoň ne na serveru Ministerstva financí ČR. A tak lze diskutovat pouze nad prezentovaným materiálem, což jsou zatím spíše jen  záměry.

Filosofií daňové reformy nejsou podle ministra Kalouska změny míry zdanění příjmů občanů a firem, ale zjednodušení systému, zejména cestou odstraněním výjimek. Jinými slovy jde o zavedení nebo zachování takových mechanismů, u které budou relativně neměnné a podle priorit té které politické garnitury se budou upravovat pouze jednotlivé parametry (sazby).

To je správná myšlenka. Avšak aby byl tento cíl splněn, nelze reformu prosadit bez zohlednění názorů nevládních parlamentních stran, sociálních partnerů (odbory, zaměstnavatelské svazy). Jinak reálně hrozí, že po dalších volbách bude vše opět jinak.

Daňovou reformu je třeba chápat i ve vazbě na další nutné změny jako změny v sociální a penzijní oblasti. Stále více je zřejmé, že stát i přes všechna možná opatření nebude schopen v těchto oblastech nahradit fungující, staletími ověřený, přirozený základní zdroj mezigenerační solidarity: totiž rodiny. Jejich normální působení má nesporně vícesměrný a násobný efekt. Proto je nanejvýš rozumné fungující rodiny zvýhodnit i v oblasti zdanění.

Jedním z podpůrných mechanismů, na kterém by myslím panovala široká shoda, je institut společného zdanění manželů (dále SZM). Jde o podporu ekonomicky aktivních manželů (zpravidla s nezaopatřenými dětmi), kteří mají rozdílnou výši příjmů. Příjmy se sečtou, rozdělí se polovinou a zdaní se.

Je třeba jasně říci i to, že předpokladem efektivního fungování SZM je existence různých sazeb daně z příjmů fyzických osob v závislosti na výši příjmů. Vraťme se k progresivnímu zdanění prostřednictvím 4 daňových pásem v rozsahu od 10 do 30 %, které zde dlouhá léta platilo.

SZM a progresivní zdanění vcelku úspěšně a smysluplně fungovalo do r. 2007, než  bylo nahrazeno jedinou sazbou daně ze superhrubé mzdy. Toto zdanění má v kombinaci se stropy na zdravotní a sociální pojištění fakticky degresivní charakter. Původní myšlenka této změny: motivovat k růstu příjmů a netrestat úspěch (v tomto případě rozuměj úspěch = vysoký výdělek) se podle mého minula účinkem. Spíše než k vyšší pracovní motivaci a snížení daňových úniků přispěla k vyprázdnění státní pokladny.

Jistě, pro peníze pracuje většina z nás. Ale kdo přestává pracovat jenom proto, že by další vydělané peníze byly zdaněné vyšší sazbou?

Jan Matějů

Autor je členem KDU-ČSL