Pro přispění do diskuse se prosím přihlaste.
Přihlásit seM25i57r96o13s62l31a25v 45J49a62k36a86b
Text dobře popisuje symptom: lidé neposlouchají, jen čekají na vlastní repliku. Jenže to není hlavně otázka "stylu rozhovoru".
Je to otázka kompetence a filtru.
Dřív bylo jasné, že společnost je vrstvená: ne každý je stejně vzdělaný, stejně chytrý a stejně schopný pochopit složité věci. Elity byly elitami mimo jiné proto, že měly schopnost, metodu, čas a motivaci svět pochopit - třeba i z pragmatických důvodů. Dnes je průměr výš, ale zmizel mechanismus, jak elitu poznat: každý každý "samozvaný expert" se může prohlásit za experta a publikum mu to často dá, protože nemá kapacitu rozlišit metodu od dojmu. Status se nevyrábí výsledkem, ale viditelností, sebejistotou a "správnou" morálkou.
Pak je logické, že debata přestává být rozhovorem.
A to už vůbec nemluvím o problému, že naprostá většina lidí (zřejmě z důvodů uvedených výše) se domnívá, že právě ten jejich názor je objevný, důležitý a "vše osvětlující" a po jeho vyslovení přeci musí být všem okolo vše ihned jasné!
Výzva "víc poslouchejte" je hezká, ale nic moc neřeší.
Bez návratu k disciplíně - úrovně důkazů, pravděpodobnosti, schopnosti přiznat nejistotu a opravovat se - budeme mít jen lepší formu stejné hlučné prázdnoty.
Obávám se však, že to není možné, protože by to šlo radikálně proti duchu současné západní společnosti, kde jsou si všichni rovni a to se přenáší i na intelektuální schopnosti.
Znamenalo by to změnu celé společnosti, která by musela začít hlásat, že všichni máme stejná práva, ale zdaleka nemáme stejné schopnosti a to by nutně vedlo k rozvrstvení se všemi důsledky, které k tomu patří.
J27a54n 48M68a72r79u96n21i58č
Děkuji za podnětný komentář.
Myslím, že máte v jednom důležitou pravdu: samotná výzva „víc poslouchejte“ by sama o sobě mnoho nevyřešila. Poslouchání je spíš podmínkou, aby se vůbec mohl objevit prostor pro něco dalšího.
To, co zmiňujete: práce s důkazy, schopnost přiznat nejistotu nebo ochota opravit vlastní omyl.
Je vlastně určitá disciplína myšlení. A právě ta se v prostředí rychlých reakcí často ztrácí. Ve chvíli, kdy se od člověka očekává okamžitá odpověď, je totiž mnohem snazší reagovat než přemýšlet.
Můj text se snažil zachytit spíš první krok tohoto problému: zmenšující se prostor mezi událostí a odpovědí. Pokud tento prostor zmizí, mizí s ním často i čas potřebný k tomu, aby se vůbec mohlo ukázat, kdo věci skutečně promýšlí a kdo jen reaguje.
Možná tedy nejde o dvě různé otázky, ale o dvě vrstvy téhož problému. Bez určité disciplíny myšlení se debata snadno promění v hluk. A bez ochoty na chvíli se zastavit a opravdu poslouchat se tato disciplína zase jen těžko může uplatnit.
- Počet článků 10
- Celková karma 13,26
- Průměrná čtenost 298x
