Ankara: Velký summit malých českých eg

Existuje jeden spolehlivý způsob, jak poznat zdraví demokracie. Ne volby, ne průzkumy, ne řeči o hodnotách. Stačí sledovat, čím se zabývá v okamžiku, kdy svět hoří. Česká republika se právě zabývá kufry.

Česká zahraniční politika konečně dosáhla svého vrcholu. Už se neřeší raketové deštníky ani strategie proti teroru, ale to, jestli se dva kohouti na jednom smetišti dokážou shodnout na tom, kdo bude mít v Turecku lepší selfíčko. Summit NATO v Ankaře se blíží a my místo diplomacie sledujeme přímý přenos z pískoviště, kde se dospělí chlapi s ústavními pravomocemi tahají o kyblíček.

Ústavní striptýz v přímém přenosu

Andrej Babiš nám s tou svou klasickou „stát-jsem-já“ grácií oznámil, že si prezidenta v delegaci „nedokáže představit“. To je fascinující. Premiér má představivost dostatečně bujnou na to, aby viděl dotace i tam, kde nejsou, ale představit si generála na summitu NATO? To je pro něj sci-fi.

Jenže ani druhá strana není bez viny. Petr Pavel, ten náš klidný a důstojný „pan Prezident“, se nechal vmanévrovat do role nechtěného příbuzného, kterého rodina odmítá vzít na dovolenou. Místo aby práskl do stolu a připomněl, že jako vrchní velitel ozbrojených sil má v NATO větší váhu než celý ansámbl hnutí ANO dohromady, tak se jen nechal Macinkou onálepkovat jako „zástupce opozice“.

Výsledek? Prezident země vypadá jako politický bezdomovec, kterému vláda sebrala klíče od letadla, a on jen smutně kouká přes plot Hradu.

Turek, Macinka a diplomacie z garáže

Korunu tomu všemu nasadil poslanec Turek. Ten nám s bezelstností garážového prodejce ojetin vysvětlil, že za mezinárodním škatulaty možná stojí jeho uražená ješitnost, protože mu nedali ministerské křeslo.

Je to dokonalá symetrie neschopnosti. Vláda se chová jako majitelé diskotéky, co nepouští lidi dovnitř podle xichtu, a Hrad se chová jako uražený host, co si stěžuje na Tripadvisoru, ale nemá sílu si proklestit cestu přes vyhazovače.

Ankara se směje, Česko platí

V Ankaře si pravděpodobně nikdo ani nevšimne, že česká delegace postrádá hlavu státu. Budou tam řešit skutečné problémy, zatímco naše „elity“ řeší, jestli Macinka dovolí Pavlovi nasednout do Airbusu.

Je to smutný pohled na zemi, která má ústavu elastickou jako guma u tepláků. Jedna strana ji natahuje, aby pokryla své mocenské choutky, a druhá strana ji neumí použít k ničemu jinému, než aby si do ní utřela slzy. Celé to představení není o NATO, není o bezpečnosti a už vůbec ne o nás. Je to jen další kolo v soutěži o to, kdo má větší ego a kdo dokáže víc ponížit toho druhého před zraky celé Evropy.

Tak šťastnou cestu do Turecka, pánové. Nezapomeňte si vzít krémy na opalování a dostatek náplastí na ty vaše pošramocená ega. My ostatní budeme doma sledovat, jak se česká státnost definitivně rozkládá v přímém přenosu.