Fialově vládě se dá vyčítat mnoho věcí, ale zrovna kritika floskule "vysílání signálů" je zcela úsměvná. Spíše bych řekl, že jeho vláda nedokázala mediálně prodat, co se jí podařilo - konsolidovat veřejné finance i za cenu nepopulárních opatření, odstřihnout se od přímých dodávek ruské ropy, držet nezaměstnanost na nízkých hodnotách, nastartovat ekonomický růst atd. A tím zcela zásadním nedostatkem bylo, že nedokázala se stejnou agresivitou odpovídat na populistické výpady Babiše a jeho loutek, kteří kritizovali úplně vše včetně toho, že večer zapadlo slunce....

Vážený pane,

děkuji za tento kultivovaný příspěvek do diskuse. Máte pravdu v tom, že redukovat celé vládnutí Petra Fialy na „vysílání signálů“ je intelektuální zkratka – taková ta nálepka, která se sice dobře vyjímá na tričku, ale skutečnost spíše zakrývá, než vysvětluje.

Tragédií Fialovy vlády nebyl nedostatek „dobrých úmyslů“, ale právě ten fatální rozpor mezi obsahem a formou. V politice totiž platí kruté pravidlo: pokud uděláte správnou věc (třeba tu energetickou diverzifikaci, která nás zachránila před totálním zamrznutím v ruském objetí), ale neumíte ji vysvětlit lidem dřív, než jim dorazí složenka, pak v očích veřejnosti ta správná věc neexistuje.

Víte, ono to „vysílání signálů“ nebyla jen prázdná floskule. Byl to symbol určitého akademického odstupu. Zatímco Andrej Babiš a jeho tým hráli v politickém ringu svalnaté ragby a občas podrazili nohy i rozhodčímu, vláda Petra Fialy se pokoušela hrát simultánní šachovou partii a tvářila se, že pravidla slušného chování jsou víc než výsledek na světelné tabuli.

Jenže volič v roce 2026 už nechce šachy. Chce vědět, proč má v peněžence průvan. Argument, že se „konsolidovaly finance“, je sice technicky správný, ale v politickém marketingu má asi takovou váhu jako vysvětlovat tonoucímu, že voda, která ho zaplavuje, má díky vládní reformě optimální pH.

Máte pravdu, že nedokázali agresivně odpovídat. Ale mohl Petr Fiala být agresivní, aniž by přitom popřel sám sebe? To je ta havlovská otázka: lze bojovat se lží pomocí metod lháře a zůstat přitom věrný pravdě? Fialova vláda si vybrala cestu „profesorské důstojnosti“, ale zapomněla, že v digitální éře je ticho interpretováno jako slabost a slušnost jako neschopnost.

Dnes tu tedy máme vládu, která s marketingem problém nemá – ta by vám prodala i tmu jako úsporné opatření. A my se můžeme jen dohadovat, jestli bylo lepší mít vládu, která „dělala dobré věci špatně“, nebo tu současnou, která „dělá špatné věci dokonale“.

S úctou,

Váš autor.

Neviditelná ruka trhu je většinou to nejlepší řešení. Máslo už se zase dá bez problémů koupit pod třicet korun. Jinak karma. Pasivní konzumenti. To sedí a když se jde do ulic, tak hodně netransparentně.

Vážený pane,

děkuji za ten hluboce uklidňující postřeh s máslem. Je fascinující, jak se v české kotlině stala cena jedné kostky mléčného tuku základním civilizačním barometrem. Pokud je máslo pod třicet korun, má český člověk pocit, že se svět vrací do svých pevných drah, i kdyby mu zrovna za domem stavěli terminál na jaderný odpad nebo mu státní správa zrovna omylem zdanila i spánek.

K té „neviditelné ruce trhu“ bych byl ovšem v roce 2026 poněkud obezřetnější. V našem specifickém prostředí totiž ta ruka bývá vidět až příliš jasně – obvykle má na manžetě logo nějakého holdingu a v prstech drží dotační formulář. On je to takový náš tuzemský unikát: vzýváme trh, ale potají doufáme, že nám ten státní „manažer“ zařídí slevu na rohlíky. Je to v podstatě ekonomický stockholmský syndrom – milujeme tu ruku, která nás zároveň drží pod krkem.

Máte naprostou pravdu s těmi „pasivními konzumenty“. Stali jsme se diváky vlastní existence. I to „chození do ulic“, o kterém mluvíte, se změnilo v jakousi formu netransparentního event managementu. Dnes už málokdo vyrazí na náměstí jen tak, z vnitřního přetlaku nebo víry v pravdu a lásku. Většinou je k tomu potřeba profesionální grafik, dobře nastavená kampaň na sociálních sítích a někdo, kdo v pozadí tahá za nitky tak usilovně, až se mu z toho pálí klávesnice. Spontánnost se v roce 2026 stala podezřelou komoditou.

Pokud je tedy karma to, co nás momentálně fackuje, pak musím uznat, že má vynikající smysl pro ironii. Dostali jsme přesně to, co jsme si „vykonzumovali“ – politiku jako slevový leták, kde je sice to máslo levné, ale zbytek obsahu je tak nějak... těžko stravitelný.

Přeji Vám dobrou chuť k tomu levnému máslu, dokud ten trh (nebo ta ruka) zase neukáže svou odvrácenou tvář.

S úctou,

Váš autor.

Zasloužená karma

A proto čekám, čím a jak bude překonán Dozimetr, Bitcoin kauza a kteří z bolševiků se ještě polepší.

Nečekejte, už se to děje. Rozdíl je jen v tom, že analogový amatérismus s taškami v metru vystřídala digitálně čistá správa státu jako divize holdingu. A ti bolševici? Ti se nepolepšili – jen pochopili, že kapitalismus je k akumulaci moci mnohem efektivnější nástroj než pětiletka. Výměna dresů v české politice není pokání, ale adaptace na trh.

Řešení v textu nevidím. Voliči odmítli hodnotovou politiku zaměřenou na zahraničí, kde nás berou jako samozřejmost.

Místo toho si na všechno půjčíme?

Volič musí mít v hlavě strašný zmatek, když jedna věc je interpretovaná protikladnými výklady vlády a opozice. Ale v hodině pravdy stejně volí podle peněženky.

Vážená paní,

máte naprostou pravdu v tom, že v mém textu řešení nenajdete. Musím se Vám upřímně omluvit – jako autor blogu se totiž nacházím v podobné pozici jako divadelní kritik: dokážu přesně popsat, proč je to představení mizerné a proč herci zapomněli text, ale kdybyste mě vyhnal na jeviště, abych to zahrál lépe, pravděpodobně byste chtěl vrátit vstupné ještě před koncem prvního dějství. Pokud by někdo skutečně znal „řešení“, pravděpodobně by ho nepsal do článků, ale nechal by se jím buď korunovat, nebo by ho za těžké miliardy prodával jako konzultační službu.

K té Vaší „hodině pravdy“ u peněženek: Je to fascinující diagnóza naší doby. Máte pravdu, že voliči odmítli politiku hodnotových signálů, protože hodnoty jsou sice krásná věc, ale špatně se s nimi platí u pokladny v supermarketu. Tragédie našeho současného „líp“ však spočívá v tom, že jsme hodnoty vyměnili za pocit, že se na nás víc „maká“, přičemž tenhle pocit financujeme z kreditní karty našich dětí.

Volič v roce 2026 skutečně musí mít v hlavě zmatek. Žijeme v digitálním surrealismu, kde vládní grafici vymalují růžovou realitu i na prázdnou špajz a opozice zase varuje před apokalypsou i v momentě, kdy zrovna svítí slunce.

Hlasovat podle peněženky je lidské a logické. Jenže v české politice to dopadá vždycky stejně: volíme podle peněženky, abychom po čtyřech letech zjistili, že peněženka zůstala stejná, jen ten, kdo do ní nahlíží, má teď víc lajků na TikToku a o něco dražší hodinky.

Přeji Vám, aby ta Vaše „hodina pravdy“ u příštích voleb bolela co nejméně. I když se obávám, že v téhle reality show jsme všichni jen komparz, který si musí platit vlastní kostýmy.

S úctou,

Váš autor.