Řev není jen projevem neandrtálců, Miloši Zemane.

Náš drahý prezident se syndromem neomylnosti se na druhý svátek vánoční rozhodl národu sdělit, že "nikdy nebude ustupovat řvoucímu davu". Zapomněl už jen nahlas konstatovat zřejmé - že nikdy nebude ustupovat nikomu a ničemu.

Nejsem natolik naivní, abych choval snad jen nepatrnou naději, že Miloš Zeman v reakci na protesty ze 17.listopadu začne zpytovat svědomí, uvědomí si alespoň nějakou ze svých chyb a byť jen jedinou věc na svém chování změní. Sám za sebe vnímám tyto protesty spíš jako občanskou aktivizaci, při které může občan s úlevou zjistit, že ve svém zoufalství není sám a že tedy snad existuje určitá naděje na zlepšení v budoucnu. Příjemným povzbuzením této naděje je i pokles důvěry obyvatelstva v prezidenta Zemana na 34%. Je to sice vrtkavý faktor, ale značí to, že zastánci Miloše Zemana nejsou jen fanatici, kteří mu odpustí vždycky všechno, někteří dodnes snad jen proto, že "Karel Schwarzenberg je přece mnohem horší".

Zajisté jsem svůj protest vůči prezidentovi vnímal i jako příležitost sdělit mu svůj názor, neb je jasné, že i Miloš Zeman sleduje zprávy a o protestujícím davu se nepochybně dozví. S jeho dnes v rádoby svátečním projevu sděleným postojem, že naposledy se řevem dorozumívali neandrtálci, nelze souhlasit. Miloš Zeman při své inteligenci dozajista ví, že kdykoli se sejde dav, aby vyjádřil svůj názor, vyjadřuje ho řevem. Stejným řevem skandoval dav na podporu tohoto Miloše Zemana, když v roce 1989 promlouval z tribuny na Letné. Právě tak stejný dav řevem skandoval proti tehdejším komunistickým funkcionářům. Slavné "Jakeše do koše" se teď prezidentovi vrátilo v podobě "Miloše do koše". Čili tak už to, pane prezidente, chodí. Občané mající svůj názor v davu se sejdouce vyjadřují tento názor hlasitým skandováním. A ani odplivnutí toho, proti komu je skandováno, neudělá z členů davu neandrtálce.

Další způsob, jakým dav může vyjádřit svůj názor, je ústy nějakého mluvčího. Tak to bylo v případě demonstrací v roce 1989 i v případě té letošní listopadové z Národní třídy. To, že přítomný dav tento názor podpoří skandováním, je jev obvyklý. 

V projevu pak již poněkolikáté prezident použil argument, že každý má právo na svůj názor a každý občan má možnost při jeho cestách do krajů se s ním setkat. A těm, kdo mají nesouhlasný názor, dává vždy právo prvního slova. Inu, to zní vskutku ušlechtile a odvážně. Když pominu řev a bučení proti těm, kdo při takové příležitosti kladou nepříjemnou otázku Miloši Zemanovi, neb v okolí prezidentova pódia je zpravidla převaha jeho obdivovatelů, je tu pořád jedno velké ALE. Miloš Zeman má ve zvyku opovrhovat svými názorovými oponenty a v diskusi je pokud možno zesměšnit. Tak to činí i v případě těchto setkání. V Opavě na výčitku ohledně jeho vulgarismů v Hovorech z Lán odpověděl tazatelce, že dvakrát citoval (darmo komentovat) a jeden vulgární výraz sice použil, ale tento výraz, který ona považuje za vulgární, je ve slovníku spisovné češtiny profesora Trávníčka, takže by bylo docela dobré, kdyby se ona tu spisovnou češtinu naučila. To samozřejmě vyvolalo obdivný potlesk jeho příznivců. Takto si Miloš Zeman představuje diskusi se svými oponenty - zesměšnit, ponížit. (Další možnost k reakci už tazatelka neměla.) Ostatně tuto jeho praxi důvěrně zná i spousta novinářů, jimž chtěl Zeman dát jasně najevo, kdo je v rozhovoru pánem.

Že Miloš Zeman nikdy nikomu neustoupí, není tedy žádná velká novinka. Stejně jako to, že nikdy neuzná chybu, že pro něj pokora neznamená žádnou hodnotu a že jeho skutečným cílem nikdy nebylo, není a nebude sjednocovat společnost.

Můj předchozí blog: Distancuji se od těch, kdo po Zemanovi házeli vejce.