A mistrovství světa v zarputilém lhaní, kterému stejně nikdo nevěří, vyhrává...

...hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Mistrovský pohár přebírá od předchozího mistra této disciplíny Michala Haška, který své přesvědčivé vítězství z roku 2013 nedokázal obhájit.

Michal Hašek se mistrovského poháru vzdává sice nerad, nicméně pokorně přiznává, že kvalit Ovčáčka přes veškerou svou snahu nedosahuje. 

Popravdě řečeno, nebyl mu od prosince 2013, kdy se pan Ovčáček stal mluvčím prezidenta republiky, příliš důstojným soupeřem. Vlastně celá česká politická scéna zůstala jaksi opařená, neb každý, kdo měl snad naivní ambici sesadit Michala Haška z trůnu krále lhářů, zůstal spolu s ním v němém úžasu nad nevšedními kvalitami nového soupeře.

Výkony Jiřího Ovčáčka nejsou nikterak náhodné, nejsou ani dílem vhodně využité neobratnosti, nýbrž jsou výsledkem tvrdého tréninku, jež Jiří oddřel v komunistických Haló novinách a později v Blesku. Sice v minulosti skromně prohlásil, že na svou tvrdou práci v Haló novinách (443 článků) není hrdý, nicméně jejich přispěvatel, člen KSČM Pavel Janeček se jej před ním samým zastává: "Články tohoto »génia«, který má za to, že se zhostí každé práce mnohdy lépe než ten, který jej prací pověřil, je možné si přečíst ještě dnes. Rozhodně psal s nadšením a velkým zanícením pro věc."

Od svého nástupu do úřadu se na obrazovkách, v článcích i v rádiovém éteru Jiří objevuje čím dál častěji a nelze nevidět, že si to velmi užívá. Jeho nezaměnitelná dikce v součtu s pobuřujícím obsahem či formou jeho prohlášení se stala takřka denním chlebem nás, konzumentů zpravodajství a publicistiky. Jeho tweety i mediální prohlášení navíc často předkládají produkty jeho úvah bez přímé vazby na prohlášení či stanovisko prezidenta. Nejednoho to vede k úvahám, je-li vlastně hlavním hradním ideologem ještě Miloš Zeman, nebo zda již přijal pasivnější roli a hlavní práci (tu špinavou nevyjímaje) nechává na svém mluvčím. Ten se každopádně jako jediný tiskový mluvčí v této republice (ne-li v Evropě či celosvětově) stal v rámci výkonu své funkce extrémně výraznou politickou osobou a tak vlastně popřel jednu z hlavních charakteristik role mluvčího jako takové.

Jiří Ovčáček o sobě v rozhovoru na DVTV (2.11.) řekl, že nikdy nelže a že k tomu nemá důvod. Vzápětí konstatoval, že se nikdy nemůže stát, aby napsal či řekl nepravdu a to ani nevědomě. O něco později však připustil, že ve sporu s Řízením letového provozu (ŘLP) se mýlil. Ten kdo slyšel jeho rozhlasový duel s Richardem Klímou (vedoucím vnějších vztahů ŘLP), slyšel na vlastní sluchové ústrojí s jak arogantním přesvědčením o vlastní neomylnosti a pohrdáním svým oponentem se Jiří Ovčáček "mýlil". 

Když ŘLP informovalo, že jeho mediální prohlášení vnímají jako lživá a účelová, poškozující dobrou profesní pověst řídících letového provozu České republiky, kontroval pan Ovčáček takto: "Prohlášení odborů ŘLP je mimořádně a hrubě neprofesionální, protože obviňuje ze lži bez předložení byť jednoho jediného důkazu."

A právě v tom je Jiří Ovčáček mistr - předkládat dlouhodobě polopravdy, fabulace i naprosté lži a zároveň každého pochybujícího či nesouhlasícího označit za neinformovaného, neprofesionálního, naivního, zmanipulovaného, útočícího, pražskou kavárnu, protivníka nebo lháře. S takovým kalibrem se ani pan "žádná lánská schůzka nebyla" Michal Hašek měřit nemůže.