Pokud bych si mohl vybrat, tak bych dal přednost odchodu na věčnost ve spánku. Otázka je, zda a kde se potom probudím ? Musím se přiznat, že to mi dělá daleko větší starost. Protože, pokud má bible pravdu, tak současný život je jenom zlomkem toho, co teprve přijde (po mé tělesné smrti).

Smutné, ale opravdický život. Já si u stavů s plně rozvinutým Alzh. říkám, že první 3 roky života si taky nepamatujeme, no tak se holt vrátíme časem a nebudeme si pamatovat ani poslední roky. Možná hloupé co.

Hloupé to není, Petře, jenom neúplné. Moje matka, velice činorodá, veselá a oblíbená osoba, byla ještě v 72 letech tři týdny pod stanem na skautském táboře. Už tenkrát Alz. hlodal, ale bylo to "roztomilé zapomínání", jak nám došlo později. Za následujících 5 let z ní udělal naprostou fyzickou a duševní trosku. Ono nejde jen o to nepamatování. Jde o to, že se člověk do těch prvních tří let vrací i co se potřeb týče. Takže přebalovat a krmit. Navíc velmi často ti lidé bývají agresivní, zlí a sprostí na všechny v okolí. Já si troufnu tvrdit, že Alzheimer je jedna z nejhorších chorob, která existuje, protože dokáže psychicky i fyzicky vyčerpat celou rodinu, která se o nemocného stará. Takže nakonec se všem uleví, když nemocný zemře na mozkovou příhodu. A u někoho změní odmítavý, u jiného posílí kladný vztah k euthanasii.

Smutné, byť vlastně příznačné. Kolik každý známe lidí, kteří by si podle našeho mínění zasloužili důstojný závěr života - bez tragédií či krutých nemocí. Vskutku hodně. Je dobře, že jste jejich život a úděl připomněl: o to méně jsou zapomenuti.

Ano, už jsem reagovala...

Vím vím Nad'enko jenom jsem to chtěl dát vědět všem, kdo čtou moje blogy...Zdravím

Honzo, smutné! Nikdo nevíme jak skončíme, a to je i dobře. Vychutnávejme každou hodinu. Ahoj!

Tragický? Spíše takový normální. Smrt toho pána byla asi rychlá po intenzivně prožitém životě. A ta paní se nevymyká osudu dalších milionů lidí. Ale samozřejmě není dobré ztratit přátele, koneckonců skutečně blízkých lidí nikdo moc nemá. Lidský život je v podstatě tragický, tedy život zde v tě+le. Otázka je, jak se mají duše po smrti. Třeba je to OK.

No, normální smrt považuji tu v posteli...