V osmdesátých letech to už na vojenských marodkách byla pohoda. Jako lapiduchové (zdravotníci) tam sloužili absíci (absolventi lékařských fakult). Jen žlab na toaletách v prosinci krásně zamrznul

Tak jak jsem to pročítal, vzpomněl jsem si svůj případ s chrupem. Večer před odjezdem na vojnu mě krutě rozbolela stolička. Ten den sloužil u nás ve sboru kazatel z okresního města, po „štundě“, jak se v Sudetech říkalo, mě vzal sebou autem a vyložil na pohotovosti. Tam mi zub vyvrtali s tím, že zbytek se dořeší v armádě. Dopadlo to tak, že po zásahu útvarového zubaře jsem musel týden marodit na rotě. A jak mi pak na vojnu napsal strýc, někdejší evangelický farář, každý začátek je těžký. Měl pravdu. --- Zdravím do Kanady.

Děkuji pne Stejsale za pozdrav, já jsem na vojně přišel o několik zubů, celé dva roky jsme neviděli ovoce či zeleninu, kromě cibule. Na cvičeních nás krmili džusem z rajčat, který jsme zakusovali tvrdými sušenkami t.zv. "protitankovými zátarasy" na tom jsem si vylámal tři zuby...ale o tom později

Já jsem byl na vojně až 66/67 a už to bylo trošíčku lepší.

Honzo, v té době já dělal tankového mechanika k těm T 34 ve Znojmě. Přeji ti pevné zdraví v dalších letech

Díky Horste