Dnes už se to čte s úsměvem, ale tenkrát to bezpochyby taková legrace nebyla. Příchod dévéťáka na rotu vždycky smrděl malérem, pokud on chtěl, tak si důvod vždycky našel. Vzpomínám si na velitele útvaru, který měl jeden čas mánii přijet v sobotu dopoledne, zavolal dozorčí rot na deveťárnu, nechal si dokladovat počty kde kdo je, pak nechal nastoupit vojáky na chodbě roty a počty si prakticky ověřil. Když neseděly, putoval dozorčí rovnou do basy. Sám jsem to zažil jen jednou (sloužil jsem více jako dozorčí u vchodu a do stráže jsem nesměl z důvodu nespolehlivosti - příbuzenstvo na Západě) a moc do smíchu mi nebylo. Měl jsem ale štěstí: polovina roty (cca 50 vojáků) byla na bramborové brigádě a o zbývajících padesáti člověk přehled jakž takž měl. --- Kdo to nezažil, neuvěří.

Díky pane Stejskale, ano, kdo nezažil, neuvěří. Třeba zde pan Slavíček. Ale vymlouvat mu to nebudu.

Lituji, ale pochybuji o tom, že by v roce 1958 existovaly v naší armádě plastové talíře. Myslím, že by bylo vhodné přejmenovat Vaše vyprávění místo vzpomínek na zajímavé humorné povídky.

Honzo, rád tě čtu. Píšeš zajímavě a na to že žiješ už asi 50 let v Kanadě, máš pořád dobrou češtinu. Akorát se zamýšlím na těmi přechodníky "kuckaje a dávivše se". Tedy tluče mě to do hlavy, ale sám nevím jak by to mělo být správně. "Dávivše se" může, myslím, říct ženská, pro tebe by asi bylo "dáviv se", ale stejně mi to nějak nehraje. Už jsem to taky zapomněl. Jenže jsou to takové prkotiny, že na tom ani moc nezáleží, hlavně, že jsme tehdy odstrašili ty zlý imperialisty - i když já měl vojnu neskonale lehčí. Moc tě pozdravuju a piš dál!

Vážený pane Slavíček, asi zde spíš jde o terminologii. Ty talíře byly z nějaké umělé žluté hmoty, velice křehké, podobné thedejšímu bakelitu. A ted vás asi trochu zklamu. Ty, dle vás humorné povídky se skutečně staly...ale jestli tomu věříte či ne, to mi je šuma fuk.

Čahoune Honzo, umíš být vtipný

Jenomže, když jsem to prožíval v Boru u Tachova, naprosto odžíznut od civilizace po dlouhé měsíce, tak to vtipné nebylo, to ujisštuji. Ale to všechno vodnééés čas.

Taky jsem prožil VZS a možná, tedy možná by to v menší míře dnešnímu dorostu neuškodilo si to zkusit...

Honzo tak v Jincích jsem o mnoho let po tobě byla za Jirkou, moc si to už ale nepamatuju... :-)

Jo Naděnko ty Jince. O tom bych také mohl něco napsat, ale spíš to brzo zakončím. Dík za přečtení.