To je teda story! Můj táta byl nasazený na práci ve Vídni, utíkal se začátkem bombardování, nevím kdy, myslím začátkem roku 45. Nikdy nepopisoval situaci takhle podrobně. Vzpomínal na Vídeň jako na nejlepší období svého života - dělal jen 8 hodin denně ve velké pekárně - zatímco doma u českého mistra i 12 hodin a ještě ve volnu hlídal mistrové děti. Mistr ho fackoval. Měl prý spoustu peněz (za které se nedalo nic koupit). Jinak se píše bryčka a "schnellzug", myslím. Za válka, jak vidno, rozhodují maličkosti, kdyby ten pán neuměl rusky, Rusáci by ho asi zabili.

Libil se mi Vas dnesni blog.

Rad bych se s Vami spojil...ziji ve Scarb., Ontario...na CVUT jsem hravaval bridge s Oldrich Vasicek.

Moc pěkné, lakonickým slohem a přesně napsané vzpomínky.

I na Moravě to bylo podobné: mnozí z 20 ruských vojáků ubytovaných na hospodářství mých příbuzných říkali "ty buržuj" , když viděli ve chlévě 6 krav. Když ale od těch krav všichni pili bezplatně dva měsíce mléko, už nad tím nepřemýšleli. Neváhali ale tetičce radit (viděli, že pracuje od rána do večera): "počemu ty dojiš šesť korov, kogda vypješ tolko odnu krušku moloka?"

Znalost cizího jazyka dokáže zachránit život, znám několik příběhů a jeden jsem sama zažila.

To jsem si zase jednou u tebe, Honzo, početla, já si takový život neumím představit, prožít dvě války jako naši předkové, díky za vzpomínku.

Jednu zažíváte v mírné formě nyní.

Oprava: Předně mu nebylo v roce 1940 63, ale 57 let....Poslední dva roky jako hlídač...

Jak to měl děda s důchodem v Československu, když měl v r. 1940 63 let?

Předně mu nebylo v roce 1940 ale 57 let. Nevím, jak jste se k tomu číslu dobral. Psal jsem, že zemřel v roce 1976 ve věku 93 let. Do Čech se vrátil v roce 1946 a pracoval až do 82 let života , poslední roky jako hlídač na stavbě. Pak dostal důchod a v roce 1968 mu trochu přidali, jakožto bývalému legionáři.