Kdo dělá České republice nejlepší reklamu v zahraničí? Dovolím si tvrdit, že jsou to české sportovkyně a čeští sportovci. Skvělé výkony tenistek na legendárním Wimbledonu jsou toho nejčerstvějším důkazem.
Mezi 16 nejlepších tenistek na nejslavnějším tenisovém turnaji světa postoupily hned čtyři Češky. Přitom mezi nimi nebyla Markéta Vondroušová, která se nedávno probila až do finále předchozího grandslamového turnaje v Paříži. Fanoušci na celém světě žasnou, kde se v malé zemi ve středu Evropy neustále bere tolik talentovaných hráček.
Pomyslnou díru do světa však roky dokážeme dělat i v hokeji, biatlonu, rychlobruslení, atletice, snowboardingu, kanoistice, veslování a není to tak dávno, kdy velký respekt vzbuzovala i česká fotbalová reprezentace. Celý sportovní svět zůstal v němém úžasu, když Ester Ledecká dokázala vyhrát olympiádu současně na snowboardu i na lyžích. Omlouvám se všem dalším skvělým sportovkyním a sportovcům, které jsem ve výčtu opomenul.
Paradoxní přitom je, že přístup českých politiků ke sportu je veskrze macešský. Stále neexistuje pořádná koncepce podpory sportu. Oblast je výrazně podfinancovaná. Čeští sportovci, i ti nejšpičkovější, se často musejí připravovat v mizerných podmínkách, naprosto nesrovnatelných s konkurencí. O zázemí pro děti ani nemluvě.
Když se bývalý hokejový brankář a dnes poslanec Milan Hnilička snaží rozjet sportovní agenturu, tak se místo odborné debaty vedou plamenné řeči o tom, že si ji chce vytvořit pro sebe. Politici se hádají, osočují navzájem, a sport mezitím stále strádá. Sportovci ale navzdory tomu podávají stále skvělé výkony a dělají naší zemi úžasnou reklamu po celém světě. Fackují tím politiky zleva zprava. Měli bychom se k nim přidat všichni. Aby se už ta parta konečně probrala.
