Kampaň známá jako #MeToo rozpoutala evidentně šílenství po celém světě. Pardon, po bohaté části světa, protože tam, kde lidé musí pracovat, aby uživili rodiny, nemají čas řešit nesmysly.
Smáli jste se u seriálu Přátelé? Pustíte si občas několik dílů Dva a půl chlapa? Potom si uvědomte, že někteří lidé narození po roce 2000 už tyto seriály považují za závadné, útočné, homofobní a urážející. Jak to, že současná mladá generace považuje narážky na nadváhu, sexuální orientaci, nešikovnost či obyčejnou lidskou hloupost za nevhodné? Není to náhodou způsobeno všeobjímajícím nadbytkem a sladkou bezstarostností nás všech?
Není na vině nekončící podpora všech a všeho tak, aby se všichni měli tak nějak dobře, všichni měli kde bydlet, všichni dostávali nějakou formu státní pomoci?
Před rokem 1989 jsme se smáli zápaďákům, že svým domácím mazlíčkům kupují speciální masové konzervy s nejrůznějšími příchutěmi, granulovanou light stravu pro tlusté vyžrané psí parťáky a vlněné zimní kabátky. Dnes děláme úplně to samé. Za mazlíčky utrácíme víc než za děti bez rodičů, žijící v dětských domovech.
Kam tohle může dospět? Jsme snad předurčeni opakovat obrovské lidské chyby, které se projevily při pádu Římské říše, která se rozpadla kvůli podobným důvodům?
Je to upadající vírou v lidské schopnosti, kdy si vše můžeme koupit a pomalu nikdo neumí nic jiného než klikat na klávesnici, nebo šoupat prstem po displeji telefonu? Nebo je to selháním generace, která to tu po roce 1989 převzala a zcela hodila za hlavu myšlenky na budoucnost svých dětí a zaměřila se jen na generování majetků?
Nemám odpovědi, mám jen otázky, ale myslím si, že dokud se budeme ptát, budeme snad i hledat odpovědi.
