Komu věřit víc? Průzkumům, nebo energetikům?

Má smysl dělat průzkumy, které zjišťují, jestli se podle respondentů dá klasická energetika naradit tou postavenou na obnovitelných zdrojích? Hodí se k něčemu jinému, než k lobování a demagogii?

Je důležitá informace, že Češi považují solární, větrnou a vodní energii za bezpečnou? Mimochodem, jestli jsou podle lidí bezpečné velké přehrady, proč podle nich nejsou bezpečné jaderné elektrárny? To by snad mohlo být zajímavé zjistit. Ale k čemu je komu dobrá informace, že respondenti jsou pro finanční podporu využívání obnovitelných zdrojů? Vědí i to, že si onu podporu nakonec zaplatí i oni sami?

Průzkum zjišťující, jak Češi uvažují o přírodě, který letos na jaře provedla Masarykova univerzita v Brně, obsahoval takových otázek celou řadu (výsledky zde). Zajímavé by bylo zeptat se brněnských výzkumníků, zda si opravdu mysleli, že mají lidé strach z větrných elektráren, či zda vážně pochybovali o tom, že Češi nechtějí žít v čistém vzduchu? Ale budiž, nejdůležitější nakonec u průzkumů je, jak se vyloží získaná data a jak se komentují.

O výsledcích průzkumu univerzita informovala na konci července. Například portál Obnovitelně.cz se tématu věnoval od té doby již ve dvou materiálech. Již jejich titulky jasně ukazují, jaká zjištění studie si jejich autor vybral a jak s nimi pracuje: „Češi se jádra bojí, radši by obnovitelné zdroje, ukázal velký průzkum“ a „Studie: Češi chtějí nejvíc obnovitelnou energii, stát ji má maximálně podporovat“.

Bohužel, takto postavené texty jen rozšiřují množství lobbystických, ba až lobotomických článků, které mají jediný cíl: prosadit Písmo svaté ekologistické. Protože nikdo soudný, tedy ani žádný energetik, ba ani ředitel ČEZu, nebo jakékoli další energetické firmy, nechce žít ve špinavém vzduchu. A už vůbec nechce, aby v něm žily jeho děti. A to samé platí o radiaci z uranu.

Jenže energetici, na rozdíl od ekologistů (a bohužel i mnoha ekologů) si uvědomují všechny současné limity obnovitelných zdrojů i problémy, které jejich masivnější nasazení přináší. A na rozdíl od všech možných „zelených“ se s těmito limity a problémy musí umět v praxi vypořádat. Jenže právě proto, že ekologismus už je dávno velmi dogmatickým náboženstvím, názory skutečných odborníků nikoho z jeho vyznavačů nezajímají. Což je přístup společný fanatickým „pánbíčkářům“ jakéhokoli vyznání, komunistům i současným „moderním socialistům“. Každý, kdo zažil bolševickou vládu, může potvrdit, že do roku 1989 měli patent na rozum soudruzi z ÚV a názory odborníků měly váhu poradního hlasu, pokud vůbec jakou. A přesně tak se k energetice staví „zelení“ po celém světě. O fyzice a energetice toho mnoho nevědí, ale o to víc jsou si jisti svým přesvědčením. A dokud to tak bude, nepodaří se jim zlepšit na světě prakticky nic.