Za komunistů se prý říkalo, že zdražování chleba, mléka, mýdla a podobně se kompenzuje snížením ceny kominických koulí a vývozních cen lokomotiv do Sovětského svazu. A navíc to nebylo zdražování, ale úprava cen.
Do včerejška jsem žil v přesvědčení, že tohle uslyším vždycky jen od pamětníků. Bohužel, už to není pravda…
Vláda se rozhodla, že příští rok dá na Podporované energetické zdroje 26,2 miliardy korun. Energetický regulační úřad vydal cenové rozhodnutí. Není z něj jasné, kolik se celkem na tyhle POZE (pěkná zkratka, co?) dá, ale v předchozích letech to prý bylo 40 miliard ročně. To, co nedal stát – kolik to bylo v minulých letech se mi nechtělo hledat, přiznávám – doplatili spotřebitelé. Kdo jiný, taky, že? A stejně tak tomu bude i v roce 2019. Kdyby to probíhalo stejným tempem jako dosud, bude na „spotřebitelích“ zaplatit 13,8 miliardy. Navíc. Protože za nepodporované zdroje, čili uhlí, plyn, vodu a jádro, které dodávají valnou většinu elektřiny, by nic takového neplatili. A pro jistotu připomenu, kdo je spotřebitel? My všichni, kteří tady žijeme.
Něco zaplatíme přímo ve složenkách za elektřinu, něco zaplatíme ve vyšších cenách výrobků, jejichž výrobci za elektřinu také zaplatili víc. A zaplatíme samozřejmě i těch 26,2 miliardy, protože ty jdou ze státního rozpočtu, který plní naše daně. Nebo půjdou z dluhů, které stát seká „jak Baťa cvičky“ a ty samozřejmě budeme platit také my.
Takže jediné, co se z toho dá spočítat je, že každý legální obyvatel Česka zaplatí v průměru za podporované zdroje 4000 za rok. Není to sice moc přesné, ale nic jiného se z toho zatím spočítat nedá. Ale pro představu by to mohlo stačit. Tak a teď, proč to celé píšu.
Ona totiž současně také roste cena té obyčejné silové elektřiny. Což vedlo ERÚ k tomu, aby snížil „zelené bonusy“, které dostávali ti, co vyráběli elektřinu pro sebe a jen přebytky prodávaly do sítě. (Takže dělali se svými solárními panely přesně to, co se s nimi původně dělat mělo…). Pan Kristián Titka z ERÚ to novinám vysvětlil takhle:
„Jednoduše lze snížení zelených bonusů interpretovat tak, že při rostoucích cenách silové elektřiny je i výrobce elektřiny schopen prodat svou vyrobenou elektřinu za vyšší cenu. Díky tomu je možné přenést náklady spojené s podporou podporovaných zdrojů energie do tržních podmínek a nezatěžovat natolik spotřebitele a státní rozpočet. Výsledkem jsou tak vyšší tržní výnosy a tím pádem nižší zelené bonusy.“
Jestli to správně chápu, dodavatelé téhle elektřiny si budou moci vyjednat vyšší výkupní cenu. To ovšem znamená, že její prodejní cena se také zvýší – čili opět zatíží spotřebitele, kteří si ji koupí. Co spotřebitele, lidi. I když nám úředník tvrdí něco jiného
