Asi každý obyvatel Unie už slyšel alespoň o jedné věci z těchto tří: snižování emisí, ukončení posouvání času, nelegální migrace. Co z toho se povede a jaký to bude mít význam?
Většina obyvatel většiny zemí Evropské unie by asi v paměti těžko hledala nějaké významnější úspěchy, které by v posledních letech mohla EU přičíst k dobru. Zato něco, s čím nejsou spokojeni, nebo co považují za problém, pokud ne rovnou za průšvih, by nejspíš jmenovali snadno. Což by ještě nemusela být potíž, kdyby kroky unie dávaly smysl. Jenže to je právě to, co nedávají.
Unie zcela pohořela v problematice migrační krize a nelegální migrace vůbec. Nedokázala ochránit vnější hranice, ani nedokázala ochránit své občany a to ani v schengenském prostoru. Aby toho nebylo málo, hodila za hlavu vlastní pravidla o získávání azylu a rozjela rozsáhlou a stále trvající kampaň proti údajným nenávistným projevům, do nichž jsou ovšem také zahrnuty projevy pochybnosti o prospěšnosti takovéto migrace, obava z ní, či nesouhlas s ní, nebo kritika kriminálního chování migrantů. Ve stejném duchu táhnou orgány EU také proti možnostem Evropanů se účinně (sebeo)bránit vlastními silami.
Jak nyní vyplynulo na povrch, ustupuje EU navíc i od toho, co svým občanům slíbila ohledně předcházení nelegální imigraci. Sběrné tábory v hraničních evropských zemích, přijímací tábory v severoafrických zemích, ale i prosté posílení evropské pohraniční stráže Frontexu, to vše zřejmě půjde k ledu (viz článek iDnes). Jediným úspěchem Unie proti nelegální migraci je tak dohoda s tureckým prezidentem, která skutečně vedla k zastavení největšího přívalu nelegálů. Její fungování ovšem stojí pouze na tom, zda ji prezident Erdogan bude chtít dodržovat.
Podobně nekompromisní jsou unijní orgány vůči členským státům, jejich automobilkám, elektrárnám i průmyslu v otázce snižování emisí. Soudy a pokuty za nedodržení limitů už se vznášejí nad kdekým, nejnovějším cílem jsou automobilky. Ty podle kritických hlasů EU staví přímo proti možnostem současných technologií. Za nedodržení má přitom připravené drakonické tresty. Podobně se staví k uhelným elektrárnám, kterým průběžně zpřísňuje limity. Jejich splnění přitom vyžaduje obrovské investice (stejně jako u automobilek), ale skutečný přínos pro životní prostředí a klima planety je zcela minimální (stejně jako u automobilek).
Zásadní znečišťovatelé vzduchu a celé přírody jsou přitom v Asii, které s velkým náskokem vévodí Čína, největší světový znečišťovatel. V Evropě a USA spotřeba uhlí klesá, všude jinde jde nahoru, nebo neklesá. Ale EU nekompromisně prosazuje snížení emisí o setiny či desetiny procenta v Evropě. Ať to stojí, co to stojí – třeba evropská pracovní místa, energetickou chudobu pro stále víc Evropanů…
Mezi migrační krizí a schválením nových emisních limitů se v orgánech EU projednával každoroční přechod na letní čas. Po desítkách let, kdy se zdálo, že s tímhle zvykem či zlozvykem nikdo nic neudělá, se najednou hnuly ledy. Možná proto, aby Unie také jednou ukázala, že jí záleží na názoru lidí?
Výsledek je zatím ten, že změna bude. Že se zavede jeden čas. Zda letní, nebo zimní, to není zatím jasné. A od kdy to bude, tak to také není úplně jasné (článek tady). Ale až to bude jasné, tak to bude jistě nekompromisní.
