Když se přestaneme porovnávat, možná konečně zjistíme, co opravdu chceme.

Každý den nás zahlcují životy ostatních – dokonalejší, rychlejší, úspěšnější. A čím víc se díváme ven, tím míň slyšíme sami sebe. Možná je čas přestat se porovnávat a konečně zjistit, co opravdu chceme my.

Každé ráno začíná stejně. Otevřeme oči a ještě dřív, než stihneme napít se vody, otevřeme Instagram. Tam na nás čekají dokonale naaranžované životy ostatních – ranní běh ve stylovém outfitu, snídaně plná avokáda, vztahy plné něhy, děti v čistých tričkách (jak to dělají?), kariérní úspěchy a domácnosti, které vypadají jako z Pinterestu.

A pak se podíváme kolem sebe. Oblečení pohozené na židli, káva vypitá ve spěchu, notifikace od šéfa a partner, který zapomněl vyložit myčku.

Najednou to, co máme, začíná působit… méně. Méně úspěšně. Méně správně. Méně dostatečně.

Minulý týden jsem byl na večeři s kamarádkou, která se mi s frustrací svěřila: „Já vím, že se nemám srovnávat. Ale když vidím, že moje bývalá spolužačka je teď v Paříži, vdaná za šéfkuchaře, čeká dítě a zároveň píše knihu, zatímco já sotva stíhám dojít na poštu… no, cítím se jako selhání.“

A já ji naprosto chápal. Protože porovnávání je droga. Okamžitě ti dá nával – a stejně rychle tě nechá spadnout.

Ale tady je ta myšlenka, která mě drží nad vodou: co když se místo porovnávání začneme ptát sami sebe – co doopravdy chceme my? Ne to, co vypadá hezky na sociálních sítích. Ne to, co se od nás očekává. Ale co opravdu rezonuje s naším vlastním životem, rytmem a štěstím.

Možná nechceme bílou kuchyni s mramorovou deskou. Možná chceme malý byt se starou dřevěnou podlahou, kde můžeme psát básně a pít víno z obyčejné sklenice. Možná nechceme dítě teď hned. Možná chceme nejdřív procestovat svět, nebo prostě jen konečně najít klid v sobě.

A možná… možná když se přestaneme porovnávat, začneme konečně vidět to, co máme – a jak moc je to vlastně krásné.

A co vy? Kdy naposledy jste se zastavili a zeptali sami sebe, co opravdu chcete – bez ohledu na to, co dělají ostatní?