Je Tinder nová láska, nebo jen další rychlé občerstvení pro srdce?

Sedím doma, kolem sebe tři prázdné lahve vína (dobře, dvě… třetí je jenom do poloviny), koukám na svůj mobil a v hlavě mi rezonuje jediná otázka: „Jak jsem se ocitl tady?“

Ano, dámy, (páni?) stáhl jsem si Tinder. A ne, nebyla to rozhodně moje nejpyšnější chvíle. Ale co jsem měl dělat? Můj poslední vztah skončil tak katastrofálně, že by z toho Hollywood mohl natočit svůj další oscarový trhák. Po pár týdnech v pyžamu, ve společnosti zmrzliny a seriálů, jsem si řekl, že je čas. Čas naskočit zpět do hry.

Stáhl jsem aplikaci, nahrál pár fotek (samozřejmě těch z dob, kdy jsem vypadal, že mám život pod kontrolou) a šel do toho. Swipe doprava, swipe doleva – Tinder je vlastně jako McDonald’s drive-thru pro randění. Můžete mít cokoliv chcete, ale po tom všem vám stejně zůstane trochu nepříjemný pocit v žaludku.

První match? Pavel. Pavel byl jeden z těch, kteří se ještě hledají a neví, co od života chtějí. Na profilu psal, že by rád našel „někoho zajímavého, kdo mu ukáže svět“. Sice to znělo romanticky, ale po několika zprávách jsem zjistil, že jeho „zajímavý“ svět zahrnoval hraní videoher a koníčky jako je sledování anime. S trochou smutku jsem swipe-l doleva.

Druhý match? Michal. Michal byl depresivní a sebestředný. Na začátku se tvářil jako ten, kdo má život pod kontrolou, ale pak mi začal psát o svých problémech v práci a o tom, jak ho nikdo nemá rád. Nakonec jsem se rozhodl, že s ním nemůžu pokračovat, a odhodil jsem ho jako špatnou aplikaci.

Ale pak to přišlo. Třetí match – Petr. Vysoký, tmavovlasý a vtipný, s profilem, který konečně vypadal jako něco víc než jen profil sebestředného muže nebo člověka co si na všechno stěžuje. Začali jsme si psát a já si uvědomil, že si opravdu rozumíme. Vtipkovali jsme, vyměňovali si zážitky a poznávali se. I když jsem měl tolik otázek – „Co když tohle rande nebude fungovat? Jak se s ním budu cítit naživo?“ – stále jsem se nemohl dočkat, až ho uvidím. Noci jsme trávili psaním si, plánovali jsme, kdy se potkáme, a já si říkal, že by to mohlo být ono.

S každou zprávou jsem se těšil víc a víc, a nervozita se mísila s nadšením. Po rozchodu jsem se bál znovu otevřít, ale Petr mě zaujal. A teď, když jsme naplánovali rande, měl jsem se za ním vydat vlakem. Když jsem se připravoval, cítil jsem se jako na prvním rande v životě. Doufal jsem, že tentokrát to bude jinak, že to bude ten pravý okamžik, kdy se všechno změní.