Noc křišťálových bank

V reakci na některá závažná témata vznikají často se opakující články, které nemají žádnou informativní hodnotu. Jejich jediným cílem je utvrdit zatvrzelé v tom, že některé lidi by bylo lépe likvidovat po vzoru křišťálové noci (romové, nezaměstnaní, komunisté, islamisté). Témata to jsou často nejsložitější a málokterý článek v běžném tisku nabídne hlubší studii. Jasným důsledkem takového počínání je křivení veřejného mínění a následně snadné kroky k legalizaci svérázných protiobčanských opatření. Setkali jsme se s tím za Hitlera, setkáme se s tím i dnes...

Zdi, ach ty chladné zdi...

Veřejný názor o nezaměstnanosti je podle výsledků ankety deníku denik.cz zcela jasný. Jediným řešením jsou nízké dávky a povinná práce. Pro mnoho zaměstnanců je takové hlasování možná snadným způsobem, jak ostatním prokázat, že nejsou spokojeni se svou prací. A když trpí oni, ať trpí i ostatní. Práce přeci nemá člověka bavit, v práci má člověk trpět a jediný způsob, jak před ostatními nevypadat jako osel je donutit je dělat ze sebe stejné šašky. Nezaměstnaní to možná vidí jinak. Tedy alespoň já.

Před 3/4 rokem jsem se přestěhoval 400 kilometrů od svého domova. Původně jsem si to namířil do sousedního města s tím, že úspěšně splním pohovor, ke kterému jsem měl veškeré kvalifikační předpoklady - pozice administrátora IT. Tehdy jsem ještě jako nezkušený vrabčák nacupital na pohovor do personální agentury. K mému zneklidnění zde naprosto chyběla osoba k provádění pohovorů určená. Co se dalo dělat. Možná to někteří z Vás nevědí, ale personální agentury se vyznačují především tou vlastností, že jsou naprosto neschopné a o práci, na kterou vy máte dělat pohovor, nevědí vůbec nic. Tento fakt jsem si ověřil za tu dobu několikrát. Proto většina takových debat začíná a končí zbytečnými a zákeřnými dotazy: "co byste nesnesl na svém šéfovi?" nebo "jaké jsou vaše přednosti a nedostatky?" Dokonce jsem nabyl silného přesvědčení, že jediným účelem těchto středisek idiocie je pobírat úplatky nebo že jsem omylem zabloudil do kroužku Pošetilé konverzace. Odešel jsem poinformován, že jsem prakticky ideální uchazeč a do týdne mi dají vědět. Zavolal jsem za týden, nevěděli. Zavolal jsem další, čekali na reakci firmy. Zavolal jsem potřetí, nikdo to již nezvedl. Odpovědi se mi dostalo až tehdy, když jsem v cílovém městě na vývěsce úřadu práce objevil podezřele podobný inzerát. Ucházel jsem se tedy o místo přímo tam. Telefonický kontakt byl tím posledním, ke kterému došlo. Za měsíc mi přišlo emailem vyrozumění, že "čekali na dotyčného zvoleného uchazeče, až se doráčí nastoupit do práce". Tato situace se opakovala téměř totožně (kromě agentury) ještě s jedním zaměstnavatelem.

Měl jsem stále zálohu 20 000 Kč (mé celoživotní úspory), ale žádné dotace státu jsem samozřejmě nepobíral(dosud nepobírám), jelikož jsem byl 400 km od svého trvalého bydliště. Na úřadu práce mi řekli, že mě nemohou zaregistrovat! Vyjímka že by byla možná pouze v případě, že bych zde měl doložitelnou manželku či děti. Zajimavé! Má snoubenka však bydlí v jiném okrese a dojíždí sem akorát do školy. Navíc zatím nejsme před úřady svoji. Jediné, co jsem od státu tedy dostal, byla povinná měsíční částka k úhradě (mnou) - přibližně 1000 Kč na zdravotní a sociální pojištění.

Práci jsem hledal dál. Dostal jsem se celkem do kontaktu s asi 65ti subjekty, nabízejícími zaměstnání. Ve většině případů byla odezva delší než tři týdny, podmínky k přijetí naprosto absurdní: 10ti minutové zhodnocení mé osoby na základě pár vět, praxe namísto schopností (jak skvělá představa: na mém místě teď sedí negramotný bolševik, který však pět let po revoluci za nakradené peníze prováděl praxi). V jedné překladatelské agentuře se mi dostalo ujištění, že mé schopnosti podle splněného testu přesahují schopnosti mnoha vyučujících. Učit však nemohu, protože se nedokážu dostatečně prodat (vlítnout na scénu jako klaun v těhotenských šatech a začít bavit diváky, nikoliv je učit - nesmějte se, je to holý fakt bez jakékoliv nadsázky). O učitelství jsem měl kapku jiné představy. Byly mi tedy přislíbeny alespoň překlady...stačí si prý koupit notebook a internetové připojení...vše se mi podle nich mělo do měsíce vrátit, překladatelů je prý naprostý nedostatek. Musel jsem se pak oné firmě ještě dvakrát připomínat. Každý týden totiž naprosto zapoměli na mou existenci a já skončil mezi archivními šanony. Po čtyřnásobném telefonátu, podepsání několika smluv (kde jsem se mimo jiné musel upsat k uhrazení škody do výše 200000 Kč za porušení mlčenlivosti s platností několika let po ukončení smlouvy!) jsem očekával první překlad. Týdny opět plynuly. Nakonec se mi podařilo do dnešního dne přeložit celkem 3 zakázky za 1200 Kč! Za 4 měsíce! Co já bych dal za mnohými navrhovanou povinnou práci!

Co se dalo dělat, nastal čas hledání zaměstnání v hypermarketech a podobně obrovských zařízeních (poté, co jsem zaslechl v jednom prodejním domě reklamu, která se nakonec projevila jako klamavá ). Vyzvednul jsem si dotazník pro uchazeče o práci. Nádhera! Celých 7 políček k vyplnění... jméno, příjmení, datum, podpis, žádaná pozice (mnohdy bez uvedení jakýchkoliv možností), vzdělání, platové rozmezí... moment. Chcete mi říct, že po mě nebudete chtít životopis? Aha, asi nastoupí kouzelník a budu vyhodnocen podle sklonu písma v podpisu! No nic. Z 5ti firem se ozvali za tři týdny z jedné... že chtějí můj životopis......

Tím hledání prozatím haslo, jelikož jsem si našel práci jako pomocný dělník. Těžká fyzická práce náročná na klouby a záda. Na černo. Za 5 týdnů jsem dostal 4000 Kč. Jeden týden se nedalo kvůli počasí pracovat a také jsem se dozvěděl, že mi denně počítali 6 hodin práce (pauza se prý nezapočítává) a můj "šéf" odjížděl každý den o hodinu dříve a tím byla pracovní doba u konce (jeho žena mi to samozřejmě strhla). Nicméně norma byla splněna, přesto tak mizerný plat. Všichni, kteří odsuzujou práci na černo, musejí být zřejmě padlí z višně... nebo spíše ze svého proprděného kancelářekého křesílka.

Přes řadu neúspěchů jsem však mezi těmi 65ti subjekty našel i pár hvězd, které bohužel nemohu jmenovat (reklama). Někde mi nabídli 35000 Kč nástupního platu, nesplňoval jsem však požadavky znalostí o příslušných technických oborech. Také jsem se dostal na pozici ve státní správě. Na 5 měsíců (za které jsem se měl vrátit domů) mě však odmítli zaměstnat. Byl jsem příliš upřímný. Možná je správným bojem proti nezaměstnanosti zákeřnost, lhaní a popírání jakýchkoliv konejšivých řečiček brokovnicí do úst s požadavkem o zopakování poslední věty pod přísahou.

Až nyní jsem schopen docenit hlášku v jednom díle ze seriálu Simpsonovi - "svět obchodu je svět falešných frází a levných triků". Mám poslední peníze a čekám na zázrak. Už zítra se uvidí, snad to vyjde, držte mi palce (pro pozici je třeba znalosti žáka 6. třídy, je to však zatím ten nejvyšší požadavek, jinde po mě testy gramatiky nechtěli :) ). Možná mě brzy zavřou za to, že jsem nebyl schopen jako nezaměstnaný platit sociální pojištění a zdravotní dávky do kapsy soukromým lékařům, u nichž se nelze zaregistrovat, jelikož mají své prázdné čekárny údajně obsazeny(viz jeden z mých předchozích článků )...

P.S.: Pár rad pro pana Nečase:

- Zaveďte povinnosti pro potenciální zaměstnavatele (kontaktované uchazečem)

- Ustanovte maximální možnou délku přijímacího procesu

- Zaveďte právně normované "dotazníky pro uchazeče"

- dovolte proboha lidem hlásit se na kterýkoliv úřad práce! 

- Ukotvěte povinnou formu přijímacích pohovorů (obsah, délka, rozdělení na několik cyklů, řešení úkolů namísto pasivního žvatlání!)

Pak možná něčeho docílíte... Jen mi prosím neberte mé socální dávky, mých -1000 Kč měsíčně!