Prvotní, nadšeně-opojné a silácké způsoby řešení eurokrize dvojkou Merkozy jsou minulostí loňského roku. Přichází střízlivění. A při té příležitosti lze vytušit také kocovinu.
Zrekapitulujme, co se stalo poslední dobou:
- Sarkozyho dnes v televizi označili v prezidentských volbách jasným outsiderem (teda, není to křesťanské, ale ... no ne že bych miloval jeho způsoby)
- Die Welt zveřejnil informaci, že ze 750 řeckých státních zaměstnanců, kterých mělo být již loni koncem roku jen 600 000, je jich dnes 750 000;
- řecký HDP se snižuje, tím roste podíl státní dluh/ HDP.
- ministří financí Eurozóny se nijak nehrnou do toho, aby poskytli Řecku další záchranný balík;
- zprvu slaboulinké, silou Merkozy potlačované hlasy o tom, že cpát Řekům peníze do ruky je blbost, pomalu sílí;
- rating zemí Eurozóny se kymácí a snižuje a to i přes snahu některých členů Evropské komise ratingy amerických ratingových agentur zakázat z politických důvodů;
- Portugalsko se blíří k řeckému scénáři;
- Španělsko má nezaměstnanost 20%;
- Itálie si ochutnala prodej dluhopisů téměř za kritických 7%, dále prodává dluhopisy levněji, ale kdo ví, kolik dluhopisů problematických zemí dnes kupuje ECB;
- kurs EUR - USD se taky kymácí a nebýt toho, že dolar je dnes slaboulinká, v daném emitovaném objemu nekrytá měna, vypadalo by to s kurzem EUR hodně bledě.
Lze očekávat:
- státní bankrot Řecka, Portugalska;
- značné potíže Španělska a Itálie;
- postupné vyčerpání evropských zdrojů použitelných pro záchranu předlužených zemí, protože jich je příliš mnoho.
Nefunguje to. Eurozóna dnes představuje obrovský moloch na hliněných nohou, moloch se zvětšuje, nohy slábnou.
A to si klidně podepisujte, co chcete.
