Starý slogan praví, že vítěz píše dějiny. I Petro Porošenko mohl psát dějiny. Kdyby zvítězil a především kdyby zvítězil rychle. To se nepodařilo.
Mediální masáž nelze činit neomezeně dlouhou dobu. Za čtvrt roku se v oficiálních proklášeních Kyjeva objevilo již tolik trhlin, že jim jen málokdo věří. Tudíž již nelze prostě převzít a zveřejnit ukrajinskou lež, dnes to již působí trapným dojmem.
Povstalci se drží a dokonce se ukázali jako schopní kotelníci.
Peníze na válku Ukrajině docházejí.
Končí teplé počasí a ti, co si přijeli na Ukrajinu jen zastřílet po lidech se pomalu pakují domů.
O MH 17 se již mlčí a dokonce se snad informace o jeho sestřelu mají tajit.
Mainstreamová média si pomalu začínají uvědomovat, že další lhaní znamená počítání ztrát a tu a tam zveřejní článek, který by nebylo možno ještě před měsícem zveřejnit. V této souvislosti pomalu utichá antiruská štvanice a snad se neobjeví nějaká další "nahodilá" událost, která by znovu vyostřila situaci.
Po sankcích následovaly antisankce, které logicky nejvíce dopadly na ty největší řvouny.
Šoková terapie, kterou již známe z mnoha jiných končin světa, se tentokráte nepodařila a nastal čas uklidňování horkých hlav.
Jenom doufám, že tato situace přispěje k dialogu Moskva - EU a k obnovení vztahů nejméně do úrovně z dob před ukrajinskou krizí. Ze všeho nejméně si přeji válku NATO - Rusko a nepřeji si další zhoršování obchodních a dalších vztahů s Ruskem - na to bychom doplatili všichni.
A bez ruského plynu se může stát, že budeme zmrzat.
