- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam, starý boj za každým skrývá se mírem, soucit a přízeň jsou šalebný klam; nevěřme radě, ni chvále, ni haně,
nevěřme pocelu, stisknutí dlaně, nevěřme ničemu — všechno je mam.
Všude nám hrozí zášť lítého vraha, dýku on skrývá i pod vábný kroj, zhubit nás věčná mu, jediná snaha, proti nám svata mu všeliká zbroj: plápolem válečným, osvěty třpytem, v násilí zjevném i v úskoku skrytém bez klidu vede ten odvěky boj.
Nevěřte! Baltu k nám peřeje hučí, nevěřte! z jihu zní Adrie hlas, nevěřte! minulé věky nás učí, stále též varuje přítomný čas. Na bratří zklamaných ohromném rovu každým dnem úskočně klamáni znovu či chcete, bláhoví, věřiti zas? Jde-li kdo s pozdravem k našemu domu, zve-li nás úsměvně pod vlastní krov, nevěřme pozdravu, úsměvu tomu, nevěřme nástraze lahodných slov, nevěřme slibům ni přísahám svatým, slavně nechť hlaholí nad stolcem zlatým, ruce nechť královské píší je v kov.
Věřme jen sobě, své práci a píli, věřme jen svatému nadšení v nás, věřme jen vítězství slovanské síly, která si podepře krajní tu hráz, věřme, že národ náš, veliká Sláva, s korouhví lidskosti za štítem práva, dobude korunu velebných krás!
Svatopluk Čech, Jitřní písně, 1887
Přirozená lidská touha po svobodě prostě vítězí - tu představuje ten rudými "kluky" nenáviděný Západ. Rudé myšlení je v autorovi tak hluboce zakódované, že nepřipustí možnost svobodné volby a za vším vidí jen mocenské a spiklenecké teorie.
On vidí ty výsledky tzv. svobodných voleb.
Nevím o tom, že by nás někdo nutil vstupovat do NATO a EU. Což se nedá říct o členství v sovětském bloku.
Tak ke slovanskému dubisku jsme se přimkli ještě ve vyšším stupni dobrovolnosti než ke vstupu do NATO a EU. Co nám zbývalo v situaci, kdy jsme vyhnali a zbavili majetku tři miliony sudetských Němců. To jsme byli v horší situaci jak Izrael se svými palestinskými uprchlíky.
Pokud si přečtu příspěvky diskutérů, které jsou povětšinou invektivami a urážkami, nedivím se, že mnozí autoři blogu uzavirají diskusi.
Je to kvůli urážkám diskutujících, kteří mají po ruce jediný "argument" a to je urážka autora blogu.
Z pohledu funkce diskuse mají autoři, kteří diskusi uzavřou, pravdu. Smysl má diskuse ad rem, nikoli ad hominem, jak správně píše paní Jandová.
A diskusní příspěvky ad rem jsou velice a velice řídké.
Ruku na srdce, o čem by se mělo pod vaším článkem diskutovat?
Pánové, co kdybyste diskutovali ad rem a ne ad hominem?
Argumentujete, vyvraťte autorovi jeho názory fakty.
On má právo na názor stejně jako vy, nemusí se kvůli vám stěhovat ze své země... nebo se už začnou vyhánět lidé s jiným názorem?
Není na světě člověk ten, který by dokázal vyvrátit všechny bláznovy názory....je to zbytečná a neproduktivní činnost....
Já jsem Vás prokoukl proč jste na straně na jaké jste, protože když bude válka, na čí straně budete? Ruska! A proč? Lepší zavřen na Floridě než na Sibiři
"Akorát je v této zemi dnes spousta lidí na hranici chudoby. Je dnes spousta lidí, kteří nemají peníze na to, aby uživili potomstvo. Je tady spousta lidí bez domova. To za bolševika nebylo." Až na to, že to tu bylo i předtím, jen se o tom nesmělo mluvit a maskovalo se to, teď už ne, takže se o tom ví...
Naše země jak Československo tak Česká republika patří a vždy patřily do evropského kulturního prostředí. Z tohoto důvodu jsme jedni z vyspělejších slovanských zemí. Ruská kultura je nám cizí, což jsme poznali v letech 1945 až 1989. Jen lidé vyznávající komunismus jako náboženství jsou na úrovni islámu.
to jsem netušil, že žiji ve zpustošené, zbídačené a podrobené zemi.
Konečně jste mně, pane Krausi otevřel oči.
Ale mně se tu líbí a pokud vám ne, nikdo vám nebrání odejít do země, kde se vám bude líbit
Spíš se ptejte, kolik vám v této zemi z toho ještě patří. Už ani ne ty Hradčany. Ty si nárokuje katolcká církev.
česko od věků bylo , vzhledem k umístění ve středu evropy a malému národu co do počtu , vždy pod tlakem nějakého toho okupujícího vyžírky snad s vyjímkou panování karla IV. staletí nás naučily v tom taknějak chodit. tedy víceméně. knutu rusů mám za sebou , osobně. eu prožívám. srovnám-li, docházím k závěru , že pan pisatel je na práškách. ale dobrejch,