Už jde opravdu do Tuhého, hraje se o ČSSD i celé Česko

Jsme vtaženi do sledování skandálního divadla, které nemá v novodobé historii České republiky obdoby. „Kubiceho zpráva“ - to byl jen slabý odvar toho, co se právě odehrává v nejvyšších patrech politiky a na nejvyšších policejních.

Vřed, který tu soustavně hnisá a bobtná od Sametové revoluce, jakkoliv několikrát krvácel, zdá se být těsně před prasknutím. Když se podíváme na projev některých politiků, policistů, podnikatelů a vlivných osob, tak si nemůžeme nevšimnout, že jejich vystupování provází nebývalá nervozita, často až zoufalství a z jejich vyjádření je cítit ohromný strach.  A není se čemu divit, jde o hodně.

Českou republiku po revoluci ovládlo jen několik málo rodin, které měly ty správné informace ve správném čase. Kvůli absenci legislativy nebyly nastaveny téměř žádné mantinely a tak vyhrávala dravost, drzost, neurvalost a bezohlednost. Kdo měl zkušenosti s kšeftováním jako vekslák, měl uválcovanou cestičku stát se ctihodným podnikatelem. Uměl obcházet zákony a především si zavázat ty správné lidi tak, aby nebyl za komunistů souzen jako příživník nebo ten, kdo ohrožoval devizové hospodářství; to byla v době budování nového státu dovednost k nezaplacení.

To, že řada těchto rádoby podnikatelů a lobbistů je přímo propojena s podsvětím, se vědělo, ale nikdo se neodvážil o tom mluvit. Pro normálního občana jen těžko představitelné příjmy, tekoucí z tunelování společností financovaných z veřejných prostředků, dávaly této velice dobře organizované skupině neomezenou moc. Významné politické funkce napříč celým politickým spektrem a manažerské pozice v zainteresovaných společnostech byly rozdávány jen „důvěryhodným“ osobám s vědomím toho, že jejich angažmá nebude zadarmo a bude mít předem určený scénář.

V průběhu let se aktivity této skupiny za podpory mnoha vrcholných politiků precizovaly natolik, že dokázala ovlivňovat výběrová řízení také na nejrůznější úřednické posty a místa ve státní správě, na policii a ve státním zastupitelství z toho nevyjímaje.

Jenže k nelibosti mnohých se objevil nějaký policejní rebel, jakýsi Robert Šlachta, který za podpory špiček státního zastupitelství ignoruje zavedené pořádky a jde si svou vlastní cestou. Najednou máme na stole jména jako Vlastimil Rampula, pražský vrchní státní zástupce, Libor Grygárek, náměstek pražského vrchního státního zástupce nebo Dagmar Máchová, pražská státní zástupkyně, přezdívaná „Lady Opencard“ a dozorující mediálně známé kauzy pražské radnice nebo Dopravního podniku hl. m. Prahy.

K tomu se všech pádech začínají skloňovat jména lidí, která se dříve nesměla ani vyslovit, jako jsou Ivo Rittig, Roman Janoušek nebo Tomáš Hrdlička. A tímto to zdaleka nekončí, na seznamu přibývají další a další jména: soudce Ondřej Havlín, bývalý policista Igor Gáborík, vedoucího druhého oddělení odboru korupce Radek Holub z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality. Smyčka se pomalu utahuje a to také díky kreativitě a systematické práci bývalého ředitele Nemocnice na Homolce Vladimíra Dbalého, který ve svém slavném díle s nebývalou precizností zadokumentoval, jak celá parta pracovala. A to nejen v nemocnici, ale také v Dopravním podniku hl. m. Prahy, který je s kauzou úniků informací z policejních spisů zmiňován, na Českých drahách nebo v jiných společnostech, které společně všichni financujeme z našich daní.

Úspěšnost policejních akcí stoupá s tím, jak se vyšetřovacím týmům a orgánům činným v trestním řízení daří mařit snahy vynášet informace ze spisů. Na to dojel už Petr Nečas, David Ráth nebo Jiří Rozbořil. Politickou scénu ovládla panika, protože nikdo neví, kdy si pro něj ostří hoši z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu přijdou. A kdo je dnes čistý, že jo?

Že celá restrukturalizace policie je jen zoufalou snahou vrátit se co nejrychleji ke starým pořádkům, o tom nemůže být s ohledem na to, jak je vše v časové tísni amatérsky realizováno, sebemenších pochyb. Policejní prezident Tomáš Tuhý a ministr vnitra Milan Chovanec hrají jasný vabank a jen oni a pár vyvolených vědí proč. Pokud Šlachta vyhraje, pak má veřejnost šanci dozvědět se možná dost šokující informace. Pokud Šlachta prohraje, pak se parta jím decimovaných osob nadechne k novým zítřkům, beztrestnosti vstříc a začne vyřizování účtů. Podnikatel Roman Jančura, jako člen správní rady Nadačního fondu proti korupci, správně pochopil, že pokud nechce odejít jen s kufříkem jako Václav Fischer, kdysi bývalý významný podnikatel v cestovním ruchu, bude muset začít bojovat za Šlachtu.

V sledu událostí, které nechávají klidným jen málokoho, téměř zanikla informace o roli Martina Romana, bývalého ředitele ČEZ a dnes jednoho z nejbohatších Čechů, jehož majetek se odhaduje v řádu miliard korun, s kterou přišel právě Roman Jančura. Jméno Martina Romana je spojováno nejen se Škodou Transportation, která za podivných okolností dodává poruchové a předražené lokomotivy Českým drahám nebo tramvaje Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, kde je situace obdobná, ale také s agenturou Bison & Rose, která má být PR agenturou sociálních demokratů.

„V případě Škody Transportation šlo o velké věci sociální demokracie, vždycky za ní vidím Škodu Transportation. Tu vidím i za panem Chovancem, který k ní má blízko. Škoda Transportation byla ovládaná a podle mě je stále ovládaná panem Martinem Romanem, který má pořád velký vliv na českou politiku. Myslím, že může mít i v té policejní reformě právě Martin Roman svou odpovědnost,“ prohlásil Jančura v rozhovoru pro server Lidovky.cz

Bude bezpochyby velmi zajímavé sledovat zítřejší zasedání bezpečnostního výboru.

 Psáno pro Eportal.cz