Podříznout svázaného člověka je zbabělá vražda

"To nebyl žádný odboj, co dělali bratři Mašínové. To bylo obyčejné vraždění". Říká Alexander Beer místopředseda Československé obce legionářské. Na druhou stranu třeba Iva Brožová tvrdí, že skupina si vyznamenání určitě zaslouží.

Osobně jsem přesvědčen o tom, že rozbití agitační skříňky nebo zapálení stohu slámy nemůže být považováno za nějaký odboj. To snad nemůže myslet nikdo vážně. Zabití pokladníka, který bránil převážené peníze nebo zavraždění omámeného a svazaného strážmistra je zavrženihodný zločin. Pokud by si skupina opatřila zbraně a následně zlikvidovala nějakého významného funkcionáře KSČ, tak má právo na své místo v učebnicích a nejvyšší státní vyznamenání. To se ovšem nestalo.

Padesátá léta byla určitě složitá pro celou společnost a tragicky se zapsala do osudů celé řady lidí. Většina dnešní generace to zná pouze z vyprávění a do svých názorů vnáší hodně emocí a pocitů. Skutky a život bratří Mašínů jsou součástí naší historie, která neustále trpí tendenčním pojetím výkladu.

Je smutné, že tolik málo lidí bylo odsouzeno za zločiny v době nesvobody. Trvalo téměř dvacet let od roku 1989 než byla odsouzena komunistická prokurátorka Brožová-Polednová za podíl na justiční vraždě Milady Horákové. Kořeny tohoto stavu je třeba hledat v listopadu 1989, kdy se nejednalo o žádnou revoluci, ale o pokojný ekonomický převrat. Následky tohoto období neseme do současné doby. Charta byla slabá opozice prolezlá agenty StB a výsledkem je nedostatečné vyrovnání s minulostí.

Bohužel v současné době to zajímá poměrně málo lidí. Většina obyčejných lidí řeší své běžné problémy a historie je moc nezajímá. Nezaměstnanost a dluhy jsou jejich prioritou.