Invalidé jsou na tom hůře než běženci

Otevřený dopis vládě a ústavním činitelům České republiky, týkající se zániku vyplácení výsluhového příspěvku ze zdravotních důvodů.

V roce 2013 jsem byl postižen náhlou mozkovou příhodou. Přežil jsem, i když s těžkým trvalým postižením. Situace, do níž jsem se ne vlastní vinou dostal, mě donutila se zamyslet nad reálnou vděčností státu vůči lidem, kteří působili v jeho službách v bezpečnostních ozbrojených složkách, a často v rámci výkonu své služby nasazovali i své zdraví a životy. Po odchodu ze služebního poměru byli za to státem odměněni konkrétní finanční částkou, splácenou v měsíčních splátkách formou tzv. výsluhového příspěvku.

Výsluhový příspěvek je věcným poděkováním státu svému občanovi za roky života, obětované pro zajištění klidu a bezpečí jeho spoluobčanů. Za roky, během nichž se dobrovolně podřizoval striktním pravidlům služby se všemi z toho plynoucími omezeními osobního i profesního života, bez ohledu na svůj čas, počasí, svátky nebo nebezpečí.

Tento příspěvek je vyplácen odnepaměti. Jeho kořeny lze vystopovat až do období říše římské, v novodobých dějinách se jeho tradice na našem území váže k tradici služby Čechů v armádách habsburské monarchie. Ostatně i rčení „dostat trafiku“ se vztahuje k rakousko-uherské tradici zaměstnávat jako prodejce kuřiva a tiskovin staré válečné vysloužilce, případně válečné mrzáky.

Nárok na tento příspěvek je v současnosti definován zákonem č. 361/2003 Sb. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Cituji:

HLAVA II

VÝSLUHOVÝ PŘÍSPĚVEK

§ 157

Podmínky nároku na výsluhový příspěvek

Bývalý příslušník, který vykonával službu alespoň po dobu 15 let, má nárok na výsluhový příspěvek; to neplatí, jestliže jeho služební poměr skončil propuštěním podle § 42 odst. 1

a) písm. a),

b) písm. c),

c) písm. d) a je následně na základě jednání, které vedlo k jeho propuštění, pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo

d) písm. m) a je proti němu vedeno trestní řízení pro trestný čin spáchaný úmyslně a následně je za něj pravomocně odsouzen nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání22) nebo bylo pravomocně schváleno narovnání 23) nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání 23a).

§ 158

Výměra výsluhového příspěvku

Základní výměra výsluhového příspěvku činí za 15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se zvyšuje za šestnáctý a každý další ukončený rok služby o 3 % měsíčního služebního příjmu, za dvacátý první a každý další ukončený rok služby o 2 % měsíčního služebního příjmu a za dvacátý šestý a každý další ukončený rok služby o 1 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku může činit nejvýše 50 % měsíčního služebního příjmu. Konec citace zákona.

Taková je strohá litera zákona. Až potud je vše v pořádku. Zamysleme se však nad dalšími ustanoveními tohoto zákona. Opět cituji:

§ 160

Souběh výsluhového příspěvku s důchody

Při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu ze základního důchodového pojištění nebo invalidního důchodu74) se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliže je vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu ze základního důchodového pojištění nebo invalidního důchodu anebo ke dni úpravy invalidního důchodu při změně stupně invalidity. Jde-li o souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu ze základního důchodového pojištění, považuje se ode dne přiznání starobního důchodu ze základního důchodového pojištění za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náležejícím starobním důchodem ze základního důchodového pojištění a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu.

§ 162

Zánik nároku na výplatu výsluhového příspěvku

(1) Při opětovném vzniku služebního poměru podle tohoto zákona zaniká příslušníkovi nárok na výplatu výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni opětovného vzniku služebního poměru.

(2) Jestliže je bývalý příslušník přijat do služebního poměru vojáka z povolání, zaniká mu nárok na výplatu výsluhového příspěvku dnem, který předchází dni jeho přijetí do služebního poměru vojáka z povolání.

§ 163

Povinnosti příslušníka, jemuž je poskytován výsluhový příspěvek

(1) Bývalý příslušník, jemuž je poskytován výsluhový příspěvek, je povinen oznámit bezpečnostnímu sboru do 8 dnů vznik invalidity. Nepožádá-li bývalý příslušník v případě, že se stal invalidním, o přiznání invalidního důchodu anebo nejpozději do 2 let po dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod ze základního důchodového pojištění o přiznání starobního důchodu ze základního důchodového pojištění, výplata výsluhového příspěvku se zastaví. Požádá-li bývalý příslušník o přiznání invalidního důchodu později, než je stanoveno ve větě druhé, stanoví se rozdíl způsobem uvedeným v § 160 a případný rozdíl výsluhového příspěvku se doplatí.

(2) Bývalý příslušník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit bezpečnostnímu sboru přijetí do služebního poměru podle tohoto zákona nebo do služebního poměru vojáka z povolání a změnu místa trvalého pobytu. Konec citace zákona.

V těchto paragrafech je znění zákona jasné a srozumitelné. Nejsem si však jist, že se některý ze zákonodárců skutečně zamyslel nad situací, kterou si zde dovolím popsat.

Mladý muž či žena se rozhodne vstoupit do služeb státu, tj. do služebního poměru ať už jako policista, voják, hasič nebo příslušník Vězeňské služby. Do služeb státu vstoupí ve věku 20 let a dobrovolně přijme veškerá rizika a omezení, která tato služba přináší. Vzdá se možnosti seberealizace, práce na svém osobním růstu, možnosti pracovat v zahraničí a zejména možnosti vydělat si podstatně větší finanční prostředky, než nabízí státní služba. Jeho volba je často doprovázena nepochopením ze strany jeho blízkých, kteří si nezřídka ťukají na čelo, zda se nezbláznil, a jestli si uvědomuje, co svým rozhodnutím ztrácí. Že zahazuje možnosti, které se před ním otevírají.

Pokud si stojí na svém, čeká ho mnoho let občas sice zajímavého a někdy i dobrodružného života, ponejvíce však vyplněného stereotypní rutinou, odříkáním a podřizováním se služebně starším, do detailu řízeného služebními řády a předpisy.

Dejme tomu, že tento člověk stráví ve službách své zemi 25 let. Je velmi pravděpodobné, že si z této službu odnese jak zdravotní, tak osobní problémy (podle statistik se rozvádí více než 60% státních zaměstnanců). Jeho partner prostě nezvládne skutečnost, že může být ve službě kdykoliv – ve dne i v noci, o víkendech či svátcích, kdy si jeho spoluobčané užívají klidu, pohody a tepla rodinného krbu.

Takže náš už dávno ne mladík po 25 letech strávených ve službě státu odejde do civilu a těší se na poklidný život bez služebních starostí, povinností a stresu z toho, zda se ze služby vrátí živ a zdráv. Je mu 45 let, do důchodu mu zbývá ještě 20 let a hledá uplatnění na trhu práce. Vzhledem k jeho věku a kvalifikaci to není jednoduchá záležitost. Přesto si najde zaměstnání, ať už v civilu, nebo opět ve státním sektoru, tentokrát jako občanský zaměstnanec. Stát se mu za dobu služby odmění výsluhovým příspěvkem, který mu měsíčně vyplácí v částkách, na které má ze zákona nárok. Žije normálním civilním životem. Má velkou šanci se normálně dožít důchodu a užívat si zaslouženého klidu.

Po nějaké době se však stane, že jej zradí zdraví, často podlomené v důsledku jeho náročné státní služby. Může mít také nehodu, ať už z vlastní viny, nebo způsobenou jiným člověkem, a podstatně se změní jeho zdravotní stav. Žije a léčí se s jedinou perspektivou – že bude už do smrti invalidou.

Po dobu jednoho roku jeho pracovní neschopnosti dostává souběžně dvě nárokové platby - „nemocenskou“ a „výsluhový příspěvek“. Pokud není ani po roce schopen vrátit se do zaměstnání, je odeslán před posudkového lékaře, který na základě vyšetření zjistí, že není schopen se vrátit do zaměstnání a přizná mu invalidní důchod 1, 2 nebo 3. stupně. Po uznání invalidity mu stát vypočítá tzv. invalidní důchod. Co se ale stane s jeho výsluhovým příspěvkem, který by mu za „normálních“ okolností stát vyplácel až do doby přechodu do starobního důchodu? Tímto okamžikem, sice v souladu se zněním zákona, ale naprosto v rozporu s logikou původní „smlouvy se státem“, ztrácí nárok na vyplácení výsluhového příspěvku. Stát ho již nadále neuznává za hodna plnění svého závazku a „potrestá“ ho jeho odejmutím. To, že skončil v invaliditě, je podle zákonodárců jen a jen jeho problém.

Já sám jsem byl v důsledku CMP postižen ochrnutím pravé poloviny těla. Byl mi „přisouzen“ 3. stupen invalidity, nejsem tudíž schopen se zapojit do pracovního procesu a přivydělat si nějaké peníze k velmi skromnému invalidnímu důchodu. Pokračující vyplácení výsluhového příspěvku, k němuž se stát zavázal, by mu rozhodně umožnilo žít podstatně plnohodnotnějším a důstojnějším životem, včetně lepších možností rehabilitace, cvičení ke zlepšení zdravotního stavu a kvalitnější stravy.

Nevím, zda si zákonodárci uvědomili, že se plně invalidním může stát naprosto neočekávaně v podstatě kdokoliv a kdykoliv. Domnívám se, že by se nad tímto problémem měli minimálně zamyslet. Vždyť oni vlastně „trestají“ za službu vlasti bývalé zaměstnance státu, kteří nasazovali a nasazují život i zdraví pro bezpečnost svých spoluobčanů. Když se stanou invalidními, odeberou jim zákonem právo na výsluhový příspěvek, který by jim souběžně s vyplácením invalidního důchodu umožnil plnohodnotnější život. Tímto neuváženým krokem stát lidem v těžké životní situaci namísto projevu úcty a poděkování za dlouholetou věrnou službu dává jasně najevo, že jsou pro něj už jen pouhým lidským odpadem, vůči kterému není třeba nadále plnit žádné závazky.

Touto cestou se obracím na zákonodárce, aby po seznámení se s předmětem věci zvážili odstranění výše citované tvrdosti zákona a provedli jeho změnu tak, aby byl v podobných případech možný souběh invalidního důchodu s výsluhovým příspěvkem.

V Praze dne 13. 9. 2015

S úctou

Bývalý příslušník bezpečnostních sborů

Roman Pavlík, DiS.

Dopis byl zveřejněn na žádost pana Romana Pavlíka.