Ruský prezident jako zbraň Antiklausovců

  Antiklausovci už musejí být opravdu zoufalí, když i návštěvu ruského prezidenta využijí  k laciným útokům na prezidenta republiky Václava Klause. Z čeho Klause obviňují tentokrát? Václav Klaus prý nedostatečně komentoval výsledky ruských parlamentních voleb. Antiklausovci zřejmě očekávali, že prezident Klaus hned v úvodu státní návštěvy pokárá svůj ruský protějšek za to, že si jeho strana dovolila vyhrát volby. Nic takového Václav Klaus naštěstí neudělal. Exprezident Havel by jistě zvolil jiný postup, ale tento člověk již naštěstí českou zahraniční politiku neovlivňuje.

Po roce 1989 bylo zvykem označovat vše ruské za špatné a vše americké za dobré. Je smutné, že řada lidí tento porevoluční názor, který se dal omluvit tehdejší revoluční náladou, zastává i 22 let po pádu komunismu. Václav Havel otočil kormidlo naší zahraniční politiky z Východu na Západ. Neříkám, že to bylo špatné rozhodnutí. Bohužel bylo činěno se švejkovskou důsledností. Spolu s otočkou v zahraniční politice došlo i na razantní změnu v zahraničním obchodě. Došlo tak k velmi zajímavému paradoxu. V okamžiku, kdy československé a později české firmy opouštěly ruský trh, zahraniční společnosti zahájily expanzi na Východ.  Václav Havel na východní trhy zřejmě záměrně zapomínal. Je více než dobře, že prezidentství Václava Klause se od Havlova odkazu rázně odpoutalo.

Je všeobecně nezpochybnitelný fakt, že Česká republika je malou otevřenou ekonomikou, pro kterou je hlavním obchodním partnerem Západní Evropa a zvláště pak Německo. Dnes vidíme, že jednostranné zaměření našeho zahraničního obchodu je nežádoucí. Naše přílišná provázanost s německou ekonomikou z nás dělá faktickou německou kolonii.  A vůbec si nemyslím, že se jedná o silný výraz. Dnes a denně vyhlížíme zprávy o růstu, stagnaci či poklesu německé ekonomiky. Ale vůbec neslyšíme o hospodářském růstu států skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína). Musím zde připomenout, že ekonomickou stagnaci zažívá pouze tzv. Západ (USA a EU). To jsou signály, kterým bychom měli naslouchat více, než budovatelským projevům Angely Merkelové, která se snaží posunout krach eura na dobu, kdy si již bude užívat politického důchodu.

Když Václav Klaus kritizoval koncepci (spíše slohové cvičení) české zahraniční politiky, pan kníže jen zívnul a nechal Klausovy výtky bez komentáře. Jenže Klausova kritika (a to si o panu prezidentovi může myslet každý co chce) šla správným směrem. Tak například české ambasády jsou zavírány zcela nekoncepčně. Své velvyslanectví rušíme tam, kde bychom měli prostřednictvím našich zástupců lobbovat za české výrobky a podniky. Je naprosto skandální, když ministerstvo průmyslu a obchodu žádá o převod ekonomické části zahraniční politiky pod svůj úřad. Co jiného by mělo české ministerstvo zahraničních věci dělat, než podporovat český export??? Panu knížeti se zřejmě líbí vysedávat na evropských summitech a snít (a to leckdy doslova) sen se sjednocené Evropě, kde pečení holubí létají přímo do úst.  Jenže takového ministra zahraničí opravdu nepotřebujeme. To jsme ho raději mohli zvolit europoslancem – pánové Falbr či Ransdorf by ho jistě poučili o té nejpohodlnější poloze pro spánek během zasedání Evropského parlamentu.

Musím zdůraznit jedno číslo, které česká média opomíjejí. Doufám, že v tom není záměr, ale pouze amaterismus. Během 22 hodin, které Dmitrij Medveděv strávil v Praze, byly podepsány zakázky za 54 miliard korun. Opakuji za 54 miliard korun. Volně přeloženo toto číslo znamená, že nemalá část českých zaměstnanců bude mít i nadále zaměstnání, nebo díky těmto zakázkám nová pracovní místa vzniknou. Od Antiklasovců se toto číslo rozhodně nedozvíte. Ti by nejraději ruského prezidenta upálili – samozřejmě včetně toho českého.

Václav Klaus nemá jediný důvod komentovat průběh či výsledky ruských voleb. Ostatně ani ruský prezident nekomentuje dění v České republice. Pokud se domníváme, že současný ruský režim je málo demokratický, je to náš názor, na který máme samozřejmě právo. Osobně si to myslím také. V každém případě ale nemáme právo zasahovat do vnitřních záležitostí Ruské federace. Rády Václava Havla ruské opozici jsou tak zcela nemístné. Zastávám názor, že změna režimu či vlády musí vzejít z iniciativy té či oné země, které se týká. Vnější zásahy většinou nemají ten správný efekt.

Když přistoupíme na myšlenku, že ruské volby byly zmanipulované, pak musíme konstatovat, že i přes tuto manipulaci vyslali voliči Vladimíru Putinovi jasný vzkaz. Pokud se bude chtít Putin i nadále udržet v sedle, bude muset provést určité změny. Neprovede-li je, smete ho nespokojenost vlastních lidí. Jak víme z historie, nebylo by to poprvé a rozhodně ani naposled. Jaký smysl by tedy měla kritická slova Václava Klause na adresu proběhnuvších ruských voleb??? Česká republika by docílila pouze toho, že by Rusko začalo obchodovat s někým jiným. Například s Německem.  Představa, že Česká republika bude dělat revoluci v Rusku, je opravdu dětinská.

Zastávám názor, že Antiklausovci sní o permanentní revoluci. Sní o době, kdy se politika dělá na divadelním jevišti, kde sedí „vyvolení“ ale nezvolení, aby rozhodovali o našich osudech. Je zajímavé, že to jsou právě Antiklausovci, kteří nemají v lásce parlamentní demokracii, ve které mají hlavní slovo a tedy i moc parlamentní strany.

Návštěva ruského prezidenta je přínosem pro naše hospodářství. Jiný cíl ani Medveděvova návštěva mít neměla.