Na Mnichovskou dohodu se zapomíná aneb dějiny začínají až odsunem

V minulém týdnu uplynulo 73 let od podepsání Mnichovské dohody. Překvapilo mě, že toto výročí nebylo nikde zmíněno a připomenuto. S železnou pravidelností se setkáváme s požadavky na zrušení tzv. Benešových dekretů a pravidelně je nám připomínán poválečný odsun Němců. Česká (německá) média mají na překrucování dějin lví podíl. Najdeme spoustu komentářů na téma, jak byl odsun špatný a krutý. V minulém týdnu jsem však nezaznamenal ani čárku o Mnichovské dohodě, bez které by nebyl ani tolik kritizovaný poválečný odsun.

Dojednání a podepsání Mnichovské dohody proběhlo z 29. na 30. září 1938. Pod dokumentem, který zásadním způsobem změnil hranice tehdejšího Československa, jsou podepsáni zástupci Německa, Itálie, Francie a Velké Británie. Zástupcům Československa, kteří nebyli ke schůzce přizváni, bylo oznámeno, že Československo musí do 10. října 1938 postoupit území obývané Němci Německu. Mnichovská dohoda měla za následek, že vůči Československu vznesli územní požadavky Poláci a Maďaři. Do dnešního dne je Mnichovská dohoda považována za největší zradu západních spojenců a dodnes je odstrašujícím příkladem politiky ústupků.

Zdá se, že 73 let po Mnichovu je nemoderní tuto událost připomínat. Přístup současné české a slovenské společnosti ke své vlastní historii je zvláštní. Tak například 28. říjen je považován za nejvýznamnější státní svátek. Poslední dobou mám však pocit, že z oslav 28. října se stává jakýsi povinný rituál, který ztrácí svůj hlavní smysl. 28. října si připomínáme vznik vlastního suverénního státu. A právě ona suverenita je dnes považována za takřka sprosté slovo. Když Václav Klaus mluví o suverenitě a významu národních států je označován za nacionalistu. Jak by asi reagovali naši předci na skutečnost, že tak těžce vybojovanou suverenitu předáváme bez mrknutí oka do Bruselu a podkopáváme základy národního státu??? S tím souvisí i záměrné zapomínání na Mnichovskou dohodu, která udělala z Československa kolonii Třetí říše.

Naše dějiny nám jasně ukazují, že získání či obnovení vlastní suverenity se nikdy neobešlo bez krve a utrpení. Většina z nás si je vědoma, co předcházelo 28. říjnu 1918, co se odehrávalo po podepsání Mnichovské dohody do roku 1945 a co si někteří lidé museli vytrpět v období 1948 - 1989. Je proto pro mě zcela nepochopitelné, proč tak snadno a bez většího zamyšlení přesouváme rozhodování o naší přítomnosti a hlavně budoucnosti do Bruselu??? Pomocí Evropské unie si Německo uskutečňuje svůj odvěký sen o vládě nad Evropou. Dnes se sice může zdát, že se Německu tato snaha nevyplácí, když musí dotovat Řecko a další předlužené země. Ale nenechme se opít rohlíkem. Německé vládě jde hlavně o euro. Německo chce euro udržet za každou cenu a současně urychlit federalizace Unie. Není tajemstvím, že to je právě německá vláda, která chce v rámci EU sjednotit korporátní daně. Úváhy o založení evropského ministerstva financí či pravomoci Bruselu zasahovat do národních rozpočtů jsou jasným důkazem stále sílících pokusů o federativní uspořádání Evropy pod německou a francouzskou vlajkou.

Mnichovská dohoda nás připravila o část území a samostatnost. Stalo se tak bez našeho vědomí a nikdo se nás na náš názor neptal. Evropská unie nás snad o území připravit nehodlá, ale bere nám výraznou část naší suverenity. Buďme proto ve vztahu k Bruselu obezřetní, abychom se jednoho dne neprobudili a místo v České republice jsme nežili v regionu Čechy a Morava.