Nový 21. srpen někdy v budoucnu a jak mu zabránit

Jak  bychom měli připravit, až nás v budoucnu zase někdo bude chtít "osvobozovat" nebo "zachraňovat", ať už z jakékoliv světové strany, aby ho přešla chuť nebo toho brzy litoval?

Za prvé bychom si vzhledem k naší velikosti a poloze měli neustále aktivně vyhledávat spojence mezi nám podobnými zeměmi a udržovat dobré vztahy s velmocemi, ať už s Německem, Ruskem nebo USA. To by ale znamenalo, že opustíme dosavadní politiku "odezdi ke zdi", kdy jedny nekriticky velebíme, abychom je o pár let později zavrhli, zatímco druhé zavrhujeme, abychom je o pár let později nekriticky velebili. Obávám se, že naše země díky naším lídrům nemá aktuálně v Evropě dobrou pozici ani patřičný respekt.

Za druhé bychom se měli starat o to, abychom měli bojeschopnou, dobře vycvičenou a motivovanou armádu. Je to dost nepraktické, když ti, co nás budou chtít v budoucnu zase třeba napadnout, se podívají do historie a řeknou si: "to bude v pohodě, zůstanou v kasárnách, jako vždycky." Takže buď armádu zrušme úplně, nebo ji mějme ve stavu, který k něčemu bude. Nějaký kočkopes nám v příštích problémech moc nepomůže, stejně jako nepomohlo opevňování pohraničí a vyzbrojování armády v době, kdy Německo již bylo vyzbrojeno a připraveno k útoku a jeho tehdejší vůdce měl neodolatelnou touhu rozšiřovat životní prostor pro svůj nic než národ.

A za třetí a to je podle mě nejdůležitější, bychom si měli sami říct, jakým národem, jakou zemí chceme být. Pokud i nadále pivně-stejněsenicnezmění-knedlíkovou, kdy všechno dokážeme zrelativizovat a udělat s toho legraci, tak můžeme klidně v hospodách přečkat i další okupaci a nějakou novou normalizaci. Pokud bychom ale byli jen trochu ambicióznější, asi by bylo potřeba udělat tři obtížné až nepříjemné změny.

a) politika by musela být začít brána jako řemeslo jako každé jiné, možná ještě důležitější než každé jiné a tomu by mělo odpovídat i to, kdo tyto funkce vykonává. 21. srpen i to, co následovalo, možná vzniklo i chybami našich politiků. Mnozí lidé si myslí, jak jsou politici královsky placeni, ale často tomu tak není. Naopak, zaostávají za manažery, podnikateli, soudci, nemluvě o dalších profesích. To pak vede k tomu, že mnozí, kteří by v politice byly přínosem, si raději nechají svoje povolání či podnikání - proč také riskovat pozornost médií, hádat se s mnoha lidmi a to ještě třeba za méně peněz, než mají doposud? Každá firma se snaží získat nejlepší lidi a ty dobře zaplatit, aby prosperovala, resp. aby byl plat závislý na výsledcích hospodaření a přínosu daného zaměstnance pro firmu. Jen u naší největší společné "firmy", našeho státu, ale i těch menších jako jsou kraje či města, tato základní pravidla neplatí. A pak se většina diví, jak to u nás funguje.

b) pokud chceme předejít dalšímu 21. srpnu 1968 či 15. březnu 1939, tak nezbývá podle mě nic jiného, než zavést opět nějakou formu povinné vojenské služby. Neříkám na dva roky a se spoustou zbytečné buzerace, ale alespoň několikaměsíční výcvik pro případ napadení země by měla absolvovat většina mladých mužů. Já osobně jsem po roce 1989 využil možnosti jít na civilní službu, nechtěl jsem do postkomunistické armády, dnes bych se ale rozhodoval jinak a synovi bych těch pár měsíců doporučil, pokud budu mít alespoň základní jistotu, že půjde o praktický výcvik a nejen nějakou zbytečnou buzeraci či formalní záležitost.

c) no a tou třetí změnou je pozvednutí celé společnosti, úkol nejtěžší, abychom nebyli ochotni tolik ohýbat hřbety, přivírat oči nad lumpárnami, starat se jen o osobní prospěch nebo držet hubu a krok, až nastoupí zase nějaká příští "normalizace". Není to jen náš český problém, ale přece jen jsou národy, které se umí více bránit a méně kolaborovat. Bohužel, zatím jsme se moc nedokázali vyrovnat ani s dědictvím normalizace či komunismu, ani s tím, jak fungujeme po roce 1989. Stačí se jen podívat, kdo všechno se dostal do jakých funkcí.

Tak bych si to představoval já a rád si přečtu i Váš názor.

A  jen pro informaci - jaká byla letošní realita u nás v Liberci?

Strážci okresní morálky spustili povyk, že radnice uskutečnila pietní akt z organizačních důvodů již v pátek 19. srpna, zatímco jiní kladli věnce "správně" až 21. Že by se někdo nějak více zamýšlel nad tím, co dělat, aby se to neopakovalo, jsem si nevšiml. Hejtman obviněný z korupce, který je ale stále ve funkci, šel pro jistotu vzpomínat k naší radnici 19. i 21., přece jen, volby se blíží.

Mrtvým ze srpna 1968 již životy nevrátíme. Můžeme ale i pro uctění památky těchto obětí 21. srpna zkusit udělat něco proto, aby se takováto situace už pokud možno neopakovala a naše země si už nemusela procházet marasmem nějaké další "normalizace".