Moje maminka byla také velmi šikovná kuchařka, ale i cukrářka. Její deníček receptů na pečivo a cukroví, které se na dědině peklo na svátky a martinské hody, mám v deníčku, a hlídám si hlídám jako oko v hlavě. Její recepty, které se vyznačují tím, že se v nich vždy pužívají jen kvalitní potraviny (často domácí), maso, mléko, máslo jsou dodnes bez chyby. Stále je používám - i když si občas vyberui nějaké na internetu. Proslavené v rodině byly její boží hodové koláče "ňam, ňam", trubičky z lístkového těsta, netopýry z odpalovaného těsta a i další. I její ostatní jídla byly vždy výborné. Při vaření používala vlastní nápady a vylepšení. Často jsmem ji jako dítě pozorovala při prácí - a také později pomáhala. Ona vždy říkávala, :Mirko, ať už vaříš cokoli, musí to být dobré a chutné". Dodnes na to myslím. A co se týk těch nudlí( rezanc), ty jsme doma vždy používali domácí, i když to bylo pracné. Z vajíček a hrubé mouky se na vála e uhnětlo tuhé ale vláčné těsto , na vále se rozválelo válečkem na nudle na teňoučkou placku. Ta tenká na rozválená placka se nechala proschnout, pak se nakrájela se na tak pěticentimetrové pásky , ty se položily se na sebe, a ostrým nožem se pokráhjela na tenké nudličky (rezance) a nechaly se na vále uschnout. Ve slepičí polévce do které se hodily když byla ve varu, byly výborné. (Někdy je ještě o svátcích dělám, ale vetšinpi kupuji tenké nudle v obchodě. Milá Janko, děkuji za pěkný článek a vzpomínku na Vaši babičku. Ty naše skromní, obětavé a pracovité babičky, kteří při té práci v hospodářství a domácnosti vychovaly čtyři i pět dětí, a ještě chodily do práce, si naši vzpomínku na ně opravdu zaslouží. Karma.

Opr.: Ty naše skromné, obětavé a pracovité babičky, které při té při práci v hospodářství a domácnosti vychovaly čtyři i pět dětí - a ještě chodily do práce, si naši vzpomínku na ně opravdu zaslouží. Karma. díky.

Takovýto notýsek od mé prababičky, která se narodila v roce 1898 též mám a nyní už jej hýčká (a též podle receptů z něj občas něco upeče)moje dcera. Ještě že jsme ty staré mamy měli...

Ďakujem za prečítanie i komentár. Ano, a takto si uchovávame spomienky i dobré rodinné recepty.

Milá Jana,

ako sa to hovorí? Kde sa pivo varí, tam sa darí!

Nie, v tvojom prípade, - kde sa dobre varí, tam sa darí!!!

Aha, zase zle, tak takto: Kde Jana varí, tam sa dobre darí!

Ja si svoju babičku nepamätám, takže nemôžem súdiť. Ale keby ste ma pozvali na obed, neodmietnem!

Tak píšte ďalej, aby ste nám všetkým ušetrili dlhý čas a zlepšili nám náladu.

Tony

Ďakujem, že ste si našli čas na prečítanie a milý komentár v slovenčine. Potešil. No to by vás ten obed vyšiel draho, keby ste merali cestu až sem. Prajem pekný deň, nech sa vydarí čo najlepšie.

To je paráda... Fakt poklady!

Poklady našich rodičov a starých rodičov

Mňam!

Posielam pozdrav, Stáničko

Jani, z Vaška by měla radost i tvá babička, moc by si rozuměli

Aj z Teba

Ručně psaná kniha receptů, také mám od své babičky, vzácná to věc. A jaké měly hospodyňky úhledné písmo.

Úhledné písmo hospodyněk a vůbec všech, kdo prošli školou, je kapitola sama pro sebe. Domácí zápisky, dopisy nebo staré smlouvy. A pokud to není kurentem, což u nás naštěstí zvykem nebylo, je to skvěle čitelné.

On se tehdy vyučoval krasopis, případně i těsnopis.

Čušpajz je krásné libozvučné slovo (že by z německého "Zuspeise"?)

Také si v rodině předáváme sešit rukou psaných receptů po mé babičce (ročník 1890).

Ja som si kedysi myslela, že to je skrátene čo špajza dala, ale je to zrejme odvodené z nemčiny. Stále sa to na Slovensku používa, hlavne okolo Banskej Bystrice a aj na Gemeri. Tie zošitky, to sú poklady

Tak to se ještě vařilo poctivě, mňam.

Ano, a suroviny boli tiež poctívé a domáce.

Já raději vařím podle Sandtnerky. (Marie Janků-Sandtnerová)

Vašek

Ja sa nechám inšpirovať tak rôzne. Ale návyky mám samozrejme z domu, čo ma učili a to vylepšujem.