Milá Jano,

od roku 1989, kdy zemřel můj o dvanáct let starší bratr, na zákeřnou nemoc, žiji v minulostnípřítomnosti. To je terminus, co?

Vysvětlím: Já to totiž vždy, když zaregistruji nějakého devadesátiletého vitálního současníka, tedy někoho ve stejném věku v jakém by dnes byl brácha, si na Láďu vzpomenu, že by mohl žít jako oný který. A o co byl okraden! Co všechno by bylo, kdyby by nebylo toho, že musel odejít.

A taky si vždycky vzpomenu, na toho hodného pána z českého zastupitelství v městě Bonn, který mi na telefonu, když jsem tam volal s žádostí o mimořádné jednodenní vízum k návštěvě umírajícího bratra, mi odpověděl, že to není možné, když jsem ilegálně opustil Československou republiku.

Povídám: „Ale i ve válkách se dělají, alespoň krátká příměří. Třeba na Vánoce, nebo aby se oboustranně posbírali raněný! Můj bratr umírá! Pane, já bych ráno letěl do Prahy, taxíkem do Motolské nemocnice, rozloučil bych se s bratrem, a ten samý den zase odletěl zpátky. To by se snad nezbořil svět!“ A ten soudruh lapidárně řekl: „To jste si měl rozmyslet dřív, než jste emigroval, pane!“ Za čtyři dny bratr boj s rakovinou prohrál. Mám v ložnici na komodě zarámovanou fotku, z jedné z jeho dvou návštěv u nás. Než jdu spát, dám mu pusu. Asi nejsem normální. Vždyť líbám minulost! Ať, ale mohla by to být přítomnost. Minulostpřítomnost. Jano, díky za hezký článek od srdce, Tvůj kolega a přítel Tony

Ahoj Tony,

viem, tak to bývalo, nepustili ľudí za rodinami a doteraz neviem pochopiť prečo, len niektorých, asi mali známosti. Brat iste vedel, že by si prišiel a keďže ste boli bratia, akoby si tam bol s ním aspoň v duchu, lebo súrodenecké puto je pevné. A ty si podla mňa silný človek, dokázal si sa presadiť v Nemecku. To je krásne to spojenie, zapamätám si ho-líbám minulost-to znamená, že si ju prijal a si s ňou zrovnaný, v zmysle čo sa stalo, už sa neodstane.

Tiež Ti posielam veľa pozdravov a teším sa na tvoj ďalší blog.

S odstavcem, začínajícím slovy "Väčšinu času žijeme v minulosti" se naprosto ztotožňuji. Dr. Joe Dispenza říká, že člověku proběhne hlavou cca. 80 000 myšlenek za den (někde jsem četl nižší číslo, ale vždy se jednalo o desítky tisíc). Většina s nich se zabývá minulostí nebo budoucností, většina je negativních a stejných jako včera. To je hrozné . A při tom máme jen přítomný okamžik. Všechno je to teď, teď, teď,... Ale nevím, jestli čas vůbec existuje. Řekl bych, že nikoho/ nic ve vesmíru nějaký čas nezajímá, kromě nás lidí.

Pán, Pavlíček, veľmi pekne Vám ďakujem za čitateľskú priazeň. Stále sa hrabeme v minulosti. Áno, myslím si, že je to tak. Pomenovali sme to plynutie termínom čas. Možno nám teda fyzika hovorí, že základnou črtou nášho vesmíru je príčinná súvislosť a nie čas. Ak je to skutočne tak, potom aj naše bytie a bežné dni a plánovanie vecí sa dokáže zaobísť aj bez času, tak ako fyzika. Hoci potvrdenie neexistencie času by vo fyzike spôsobilo obrovský prevrat, na naše životy by to nemuselo mať vôbec žiadny dopad.

Ty jemné nuance života dokážou ženy lépe chápat než muži, je to okno do duše, která mluví...

Ďakujem, krásne ste to vyjadril. Verím, že ženskosť nie je slabosť, ale sila, ktorá sa prejavuje v láskavosti, porozumení a schopnosti vytvárať harmóniu.

"Čas je navzácnejší zdroj, ktorý máme. Je náš, ako pohyb vpred, ktorý sa nikdy nezmení, nikdy nezastane a ktorý nemožno nikdy vrátiť späť" - nádherné životní moudro.

Je mi ctí, Janička, že jsem byla částečně nápomocná k vytvoření Tvého skvělého blogu, děkuji.

Irenka, i ja Ti ďakujem za inšpiráciu tvojim citlivým, múdrym a oslobodzujúcim textom, lebo však tvorenie je krásny prítomný okamih a navzájom obohacuje.

Čas je veru beťár neovplyvniteľný a beží a beží. Prajem Ti krásny víkend.

Janka, to je hluboká pravda. A proto právě teď piju kafe se Soňou, zatímco ona telefonuje, tak si Tě čtu a vychutnávám si krásu okamžiku. 😺

Ahojte. Tak to máte krásny spoločný okamih. Pozdravujem aj Soničku.

vďaka za návštevu

Děkuji

Rado sa deje, Ivanka, uži si víkend.

Jani, máš to v hlavě dobře srovnané Po odchodu Aničky jsme byli se ženou - a jsme stále - moc smutní. Přeji klidný víkend!

Ďakujem Ti, Horste za prečítanie, i spomienku. Ja som analytická, tak tie myšlienky občas musím zarovnať. A tiež si primopenúť prítomnosť. Aj Tebe želám krásny víkend.

Tuhle starou pravdu je asi správné si přípomínat, abychom na ni nezapúomněli.

Áno, často na ňu zabúdame.

Souhlasím s vámi, jen si myslím, že je to trochu v kontrastu s tím, když dáte plus pod příspěvek, že někdo neodpustí.

Dobrý deň. Toto je pietna spomienka na zosnulú speváčku Aničku, a ak ste dočítali do konca i reakcia na blog Irenky Bártlovej na podobnú tému.

Nevyžadujem od nikoho súhlas s niečim.

Tiež nerozumiem vášmu komentáru, ale to nevadí. Príjemný deň.