Hezké zamyšlení. Já jsem dnes už došel k tomu, že jediná smysluplná cesta, je cesta dovnitř (k sobě) . Ve smyslu labyrint světa a ráj srdce.

Ďakujem, veľmi pekne, pán Pavlíček, za prečítanie i milý komentár. Je to tak ako píšete, labyrit sveta a raj srdca.

Toulám se velmi ráda, permanentně bloudím a hledám. Dost často se ztrácím a přitom nacházím nové a nové věci.

To patří k životu.

Janka:

Krásne si to napísala, Pavlínka, to pozanie je na tebe i vidieť.

Zasmál jsem se při představě, jak se ta nezvěstná vmísila do pátrací skupiny

Našla sama seba.

Janka, naprosto perfektní, skvělé!

Zdaleka však ne každý, kdo se tzv. usadil a nemá potřebu jít dál, vstříc novým možnostem a poznání, našel sám sebe - bývá tomu totiž přesně naopak. Usadil se většinou pouze ve své vlastní iluzi, že je dokonalý, spokojený, šťastný a že už má vlastně vše, co potřebuje.

Jenže pak přijdou chvíle (čím později, tím hůře), kdy neví, kudy kam. Tímto ho jeho duše různými formami vyzývá (nejprve tiše, nenápadně, ale posléze čím dál hlasitěji a také bolestněji) k další cestě, aby se posunul dále a postupně naplňoval její skutečné poslání.

Neuposlechnutí těchto výzev (intuice) pak znamená uvěznění v egu, čehož následkem je setrvalý stav utrpení, které si však dotyčný zpočátku moc (nebo vůbec) nepřipouští, a když už, tak to všechno mylně připisuje vnějším okolnostem, a to tak dlouho, dokud doslova nepadne na pověstné dno a nenajde odvahu se z něj odrazit tím jediným způsobem - důkladnou sebereflexí a introspekcí, což je jediným klíčem k postupnému proniknutí nejen do svého, ale i do kolektivního nevědomí, jimiž byl dosud spoután a ovládán.

Myslím si však, že takových lidí je velmi nízké procento, optimisticky snad možná 10, nanejvýš 15.

Nutno dodat, že zkušenost je nepřenosná. Člověk si tím musí sám projít, neboli zažít to celé na vlastní kůži, aby mohl nakonec pochopit sebe, potažmo i druhé a vše kolem.

Aby tak pochopil, co je opravdu ze všeho nejdůležitější - svou jedinečnost, ale zároveň (!) také svou jednotu s Vesmírem.

Vďaka, Pavle, za milý a múdry komentár. Teší ma, že vás môj článok oslovil. V našom vonkajšom svete môžeme zmeniť čokoľvek, no nebude to mať žiaden zmysel, ak sa nezmeníme vo vnútri. To najdôležitejšie je vnútorný rast. Preto, aby sme spoznali samých seba, je však nevyhnutné ísť do seba, nebáť sa samoty a preskúmať všetky zákutia nášho vnútra. Svoje robí aj prostredie kde a s kým sme a moho iného. Môžeme sa obklopovať húfom ľudí, ak však nie sme vnútorne naplnení, aj v dave sa budeme cítiť neustále sami.

Vynikající článek Janka.

Vašek

„Bloudění je lidské, ale dobrovolné setrvávání v bludu je vpravdě ďábelské.“ Aurelius Augustinus (354–430) raně křesťanský teolog a filozof

Dík, Vašku, za prečítanie i milý a múdry komentár. Zotrvávať v blude je bludný kruh.

Malí bohové od Pratchetta. Tam musel každý po smrti přejít, respektive přeputovat celou poušť, aby se pak mohl dostat dál.

Hej, niekedy ideme púšťou niekedy oázou. Ako hovorí môj známy, neponáhľaj sa odtiaľ, kde ti je dobre.

Ta žena ztracena na Islandu mě pobavila. A ty, Jani, svým blogem také

Našla sa sama ako sa hovorí.