Moc hezky napsáno. A pravdivě. Často si Ježíšovy činy "proti pravidlům" připomínám. Ne-křesťan Osho říká něco v tom smyslu že člověk žije "podle pravidel" aby měl čisté svědomí. Je-li však ve Vědomí, žádná pravidla už nepotřebuje.

Vďaka, pán Pavlíček za prečítanie i múdry komentár. Pravidlá cestnej premávky ani právne zákony neni v našom záujme prestupovať, ale Osho má pravdu, niektoré resp. väčšinu obmedzení si robíme vo vlastnej hlave.

Velmi dobře napsáno

1) Často se děsím dnes tak často zneužívaného tvrzení: "To jsou pravidla...", "To je zákon...", "Takové je prostě nařízení..."

Z takových odpovědí se totiž mnohdy stávají doslova dogmata povýšená nad lidskost. Jsou pak prostředkem, jak se "elegantně" vyhnout zodpovědnosti - např. někomu v dané chvíli nezištně pomoci, vyřešit určitý problém apod.

2) Je nutné také rozlišovat náboženství od "náboženskosti" neboli pravou, upřímnou víru v Boha od "pánbíčkářství". Není-li to, co vyznáváme, zároveň cele obsaženo i v našem způsobu jednání, konání, to jest není-li to životem nás samých, pak jde pouze o prázdné řeči, gesta, a tudíž o čiré pokrytectví.

Ďakujem, Pavle, že ste si našli čas na prečítanie i komentovanie týchto mojich filozofických úletov a dík i za pochopenie. Páči sa mi i tá akustická verzia piesne, ktorú som dolu zavesila.

Čítala som takúto myšlienku z knihy dolu uvedeného autora. Niekto raz povedal kameňom: buďte ľudské. Nato kamene odvetili: Musíme ešte oveľa viac stvrdnúť, pretože teraz sme tvrdé len tak, ako bývajú kamene.

Někdy mi připadá, že konzervativní praktikujici katolíci žijí v jakési bubline, kde je jim sice dobře, ale ta bublina se pořád zmenšuje.

Díky, že si si našiel čas na prečítanie týchto mojich úletov. Ale asi každá bublina je taká, že raz praskne, aj keď tie súčasné technológie robia zázraky...

Jen krátce: zkuste, jestli vidíte a můžete otevřít můj nový blog, Jak chutná moc. Dejte mi vědět. Děkuji

Nie nevidím, skúste znova kliknúť na publikovať.

Vďaka, Honzo za návštebvu. Pekný deň.

Podle mě, žádný Ježíš, tedy ten který je nám vysvětlován jako syn Boha v té podobě neexistoval, a kdyby bylo po mně, bylo by na světě lidem bez náboženství lépe.

Bylo by daleko méně nenávisti a zla. Vidím náboženství jako bývalý, a zřejmě i dnešní velmi jednoduchý nástroj na ovládání lidí.

A každý náboženský směr má svou pravdu a nenávist k náboženství druhých.

Lidé se pohoršují nad IS, nad islámem, a při tom ještě nedávno Křesťani pořádali křižácké výpravy. Španělští inkvizitoři vyvraždili ve jménu Krista takřka celou domorodou, jak se mylně označuje, indiánskou populaci.

Nebudu pokračovat, všichni jsme se učili dějepis.

Tedy nevěřím. Jsem pohan. Nicméně respektuji ty, kteří věří, a někdy jim dokonce i závidím. Jako mé tetě Růže, která byla hluboce věřící a ve chvílích těžkých a nejtěžších, se uchylovala k její víře a bylo jí dobře. Mě bohužel dáno nebylo, a tak, když musím, jako každé lidské stvoření, hledat pomoc a útěchu, kromě rodiny a pár přátel není nikdo, kdo by mě podržel.

Takže věřící všeho druhu toleruji a při tom přemýšlím o tom, jak by to bylo na světě lehčí a spravedlivější, kdyby bylo náboženství jen jedno, nebo žádné. Tak jak to zpíval John Lennon ... Imagine there's no countries It isn't hard to do Nothing to kill or die for And no religion too Imagine all the people living life in peace

Ahoj Tony, ďakujem Vám za návštevu i komentár. Článok je presne o tom, že sa vždy stočí debata na to, či Boh je a či nie je a prečo dopustí to a to. Pritom či Boh je, zistíme až po smrti, ako kedysi napísal i Horst.

Môj filozofický blog, kde citujem len jednu pasáž z Biblie, je reakcia na článok pána Trizuliak o pánovi Váchovi a o tom, že mnohé pravidlá musíme porušiť aby prišla zmena.

Vo mne je i niečo konzervatívne ale zastávam určité hodnoty ale nebojím sa nového poznania a kritického myslenia.

Nemyslím si, že všetko zlé musíme zvalovať na náboženstvá a kresťanov a vyhovárať sa, že zlo nepáchajú ľudia ale niekto iný za nich.

Ako nám história ukazuje, tak rôzne ideológie sú ovela horšie a vedia sfanatizovať ludí. Náboženstovo je nejaká náuka a cirkev je organizácia.

Neviem či jedno náboženstvo by prispelo k tomu, aby boli ludia lepší, som v tom skeptická. To ako keby mala byť len jedna zdravotná poisťovňa alebo len jeden človek, ktorého budeme dookola voliť, a nemali by sme na výber.

Na výber máme, nemusíte si vybrať náboženstvo ani pravidlá, ktoré vám nevyhovujú.

Víte paní Melišová, píšete „“Koľko falše je medzi nami? A koľko je veľkorysosti a súcitu?“

„Hocaké náboženstvo by snáď nemalo spočívať v naučených modlitbách, ale aj v tom, ako ľudia spolu navzájom vychádzajú. Kedy sa správame viac ľudsky – keď plníme úlohy ako mašina, alebo keď pretvárame svet v zmysle ľudskosti? Ktorá cesta je tá správna?

Ony tyto věty přece nemusí být platné jen v souvislosti s porušováním pravidel ve směru toho, co obsahují. Krásná slova. Ale všechna jsou vyslovena jako přání, jak by to bylo krásné, kdyby tomu tak bylo. Je to skutečně reálné? Myslím, že ne. Člověku stačí, aby např pozorně nečetl, co druhý vyjadřuje, zareaguje na to, co druhý neřekl, domnívá se, že ho ten druhý nějak napadá a bouchnou saze. Má možnost se zeptat, jak to ten druhý myslí. Neudělá to. Prostě ty saze bouchnou a dotčený sype v emocích jeden nesmysl za druhým. Tento příklad se přece neděje až tak řídce.

Co tím chci říci? Člověk je takový jaký je, nikdy nebude dokonalý, vždy bude chybující ať se snaží ve smyslu těch přání ve Vašich citacích či ne. Přesto znovu a znovu pochybí. To je dle mého soudu realita. Myslím, že daleko reálnější je možnost uvědomění si takového pochybení především u sebe samého. Ono to bývá nejtěžší. V mém příkladu, seberflexe, přiznání druhému – ujel jsem. Někdy k tomu dojde, někdy ne. Z různých důvodů. Ovšem tou podstatou je tu zase ona lidská nedokonalost. Myslím, že i evangelium zná slova o odpuštění, sobě samému i těm druhým. Není v lidských silách to naplnit. Někdy k tomu dojde, někdy ne. Skutečné smíření s lidskou nedokonalostí, především s tou vlastní, je myslím jediná možná cesta, jakkoli je to pro mnohé mnohdy až příliš těžké, či nemožné. Je to nakonec zase jen jen to přání, jak by se lidé k sobě měli chovat. Víte, já mám až příliš častou zkušenost, že autoři takovýchto článků jaksi při jejich psaní mají na mysli spíše ty druhé, sami k sobě jsou řekněme benevolentní. Myslím, že to myslíte poctivě, ale realitou to nikdy nebude.

Ďakujem za slušný komentár, ale článok je o tom, že mnohé pravidlá slúžia iba na to, aby sa porušovali.

Milá paní Jano, to je velmi pěkný a hodnotný text. Což nepíšu jen proto, že je blízký mým osobním náhledům. Věřím, že to platí v obecně lidském smyslu. A taky jsem přesvědčený, že normální ne-sektářské náboženské smýšlení má být v souladu s obecným lidským smýšlením o věcech. Že jde podstatou o jedno a totéž, jde o dobro pro člověka.

Existují základní normy, které jsou dlouhodobě neměnné a pak jsou také různé předpisy, které se mění a ze zásady se mají během času měnit. Když se "litera předpisů" postaví nad logiku živých lidských vztahů, neřkuli pokud by se na ní trvalo násilně, je to vždy špatně.

Nikdy nemohou být předpisy nad lidskost, vždy má být lidskost nad předpisy.

Váš múdry a empatický blog, pán Trizuliak, ma vlastne inšpiroval k tomuto môjmu dišputu a v niečom zase posunul bližšie ku mne samej. Akoby mi zapadol zase jeden dielik puzzle do celkového mne neviditelného obrazu. Ale ten dielik cítim. Ďakujem za to.

Niekedy si ľudia okolo seba stavajú steny a musí sa stať nejaká i špatná udalosť až katastrofa, aby tieto steny zbúrala.

Krásne ste vyjadrli myšlienku o ľudskosti. Len ľudskosť akosi nie je v móde, skôr sa považuje za slabosť, ale verím tomu, že iba prevaľuje ako prílivové a odlivové vlny.

Ja keď som prišla po škole do práce, po dlhom čase tam došiel niekto mladší. Mala som výborných starších kolegov. Dostávala som rôzne rady, napríklad aj takú, že niektoré predpisy slúžia len na to, aby sa porušovali.

Lidskost se nemůže řídit kalendářem a my se nesmíme nechat otrávit malichernými lidmi. Líbí se mi jak uvažuješ.

Vašek

Ďakujem Ti za prečítanie i komentár, Vašku. No, to pod Vaším vplyvom, mám okolo seba mnohých múdrych a inteligentných spolublogerov, čo nezabudli kriticky myslieť.

Ježíš nám připomenul, že soucit bychom měli mít každý den, at je svátek nebo ne. A víra není jen o rituálech, ale je důležité, jak se chováme k ostatním v běžném životě. Krásný večer, Jani.

Ďakujem za súznenie, lepšie si to potom zvedomím aj pre seba. Tebe želám pekný deň. Ja už pôjdem spať.