Dum spiro spero, dýchám mizerně, ale doufám v to nejlepší. Nestačí jenom doufat, je třeba i něco pro to dělat.

Vašek

Jasné, ale kto nedúfa, ani nič pre svoje sny či očakávania nerobí.

Jo, bez naděje se v podstatě nedá smysluplně žít. Jak však napsal Vašek, sama naděje nestačí. Musí přijít i čin, samozřejmě v pozitivním smyslu slova.

Ale zase bez toho nádejného chcenia by ani nič neprišlo co cesty a ani skutok by sme neurobili. Niekedy to je zaujímavé, hneď sa človeku, len pri náznaku niečoho, vyskytne osoba alebo hocičo, čo ho nasmeruje alebo podporí. Niekedy treba zasa viacej konať. Jedno s druhým.

Nadeje nebo beznadeje, pocit stesti ci nestesti, to vsechno vyvera prevazne z nas zevnitr a ovlivnuje nase ziti. Videl jsem radu stastnych chudaku a nestastnych bohacu, vnitrni pocit prevazil nad jejich realnou situaci. Proto je dobre zit s pozitivnimi pocity.

Odlehcim to, jednotkou nadeje je jeden douf, beznadeje jeden zouf. Janka, preji Ti hodne doufu a zadene zoufy. 😺

Díky, u teba určite doufy prevládajú.

Jani, různé naděje jsi dobře popsala

Ďakujem Ti za čitateľskú priazeň, Horste.

Krásné povídání o naději. Včetně krásného vzpomenutí na biblické Anny...Moc děkuji. Je to tak dobře a v mnoha ohledech kompletně napsané, že by se člověk málem bál něco k tomu dodat, nějaký svůj postřeh nebo zkušenost...

Úžasný příběh o naději, o člověku, který byl ochoten pro záchranu přítele udělat cokoliv, podstoupit nemyslitelné námahy i obětovat vlastní život, má ve svém nejnovějším blogu "Rukojmí" (o Schillerovi a brněnském hantecu) Hanna Rybnická.

1/ Myslím, že co je to naděje, bychom se dnes nejspíš měli ptát lidí z Ukrajiny, ze země napadené, drcené válkou a denně ztrácející životy, včetně životů matek s malými dětmi... Denně tam umírají děti po raketových útocích... Co lidem z Ukrajiny dává sílu vzdorovat agresorovi, nevzdávat se, bránit vlastní svobodu i za cenu obrovských obětí.

2/ Pierre Teilhard de Chardin rozvíjí úchvatné téma "chuti žít" a jedna z jeho knih nese takový název. Celá biosféra, celý živý svět a každý živý organizmus je plný chuti žít. Jakoby to možná byla ta největší síla, jíž je živý svět nesen. Analogické je to i s lidstvem a každým jedním člověkem. Otázkou pak je: "kde se vzala ta touha a vůle žít?" Bez ní by celý živý svět brzy zanikl. (Ale nechci teď zabřednout do rozebírání klasického problému, že totiž samotná chuť a vůle žít se může u člověka zvrhnout do sobectví, které je ve svých důsledcích smrtící a je tedy proti životu.) Mám na mysli všechno to dobré a pozitivní, tu obrovskou konstruktivní sílu "touhy žít". Což je také velmi propojeno s nadějí...

Ďakujem Vám, Marku, za vaše postrehy, vždy som za postrehy velmi rada, zapadnú mi do skladačky, kde trebárs nejaký ten dielik pochybuje a viacej mi padne dekel z hlavy. Pani Rybnickú pozriem a i tú knižku si vyhľadám. Dá sa povedať, že nádej je moja téma. Prišli mi na myseľ verše z biblie:

Žiadostiví ste, a nemáte. Vraždíte a závidíte,a nemôžete nič dosiahnuť. Hádate sa a bojujete.Nič nemáte, lebo neprosíte. Jakub 4:2

Alebo môže človek chodiť po žeravej pahrebe,a nohy si nepopáliť?Príslovia 6:28

A neuveď nás do pokušenia,ale zbav nás Zlého.Matúš 6:13

Srdečně děkuji za krásný, pravdivý blog.

Ano, spásu nelze hledat vně, může přijít pouze skrze nás samotné, z našeho nitra.

Hej, hrabať sa v sebe býva i bolestivé.

Věnovat chvilku sám sobě a myšlenkám - to je velké moudro, na které ve "stále rychlejším" životě zapomínáme.

Janka, děkuji za krásný článek .

Irenka, ďakuje ti za návštevu i komentár milý.