Souhlasím. Desatero není přežitek.

Tak to ma teší, že si to myslíš, prajem pekný večer.

Ďakujem.

Janka, brilantně napsané

P.S. Velmi se mi líbí příspěvek p. Kunfta. Napsal jsem k tomu ještě pár slov.

Ďakujem, Pavle, za prečítanie i komentár. Nuž ako mi myšlienky išli, tak som písala.

Vďaka za návštevu Marku, prajem pekný zbytok dňa.

Janka, děkuji za zamyšlení, která jsou v dnešní tolik velmi potřebná.

A ja ti Irenka ďakujem za prečítanie a milý komentár.

Myslím si, že autorka klade falešné dilema.

Co třeba třetí možnost: část toho, co je v Desateru obsaženo, je už dnes přežitek a část jsou pravidla, která zajišťují fungování lidské společnosti bez ohledu na konfesi a příslušnosti k náboženstvím.

Je třeba Boží žárlivost něčím nadčasovým? Je nutné řešit vztah k otrokům? Těm se věnují dokonce dvě přikázání.

A naopak: je snad příkaz nezabíjet nějakým přežitkem či něčím, co před Desaterem neexistovalo?

Osobně si myslím, že odpovědi na výše zmíněné otázky jsou nejspíš záporné. Ale možná to někdo vidí jinak.

Som čakala čo mi napíšete Nekladiem otázku ako dilemu. V zmysle jedno alebo druhé a medzitým nič. Len zamyslenie sa. Honza to napísal nižšie ako a kedy vzniklo. Je to skôr rozhranie viery v dobro? Hej, boli to pravidlá, ktoré fungovali k zaistovaniu poriadku v spoločnosti. Keby sme sa nimi riadili ako zčasti morálnym kodexom, nebolo by to lepšie?

Janka, desatero vzniklo v době "jednoduchého lidského myšlení," aby dalo obyčejným lidem morální zákony jak se chovat a nežít jak divá zvěř. Mnohé se změnilo, avšak myšlení, pudy a touhy lidí nikoli, a morální základy by měly platit stále, ať jim budeme říkat jakkoli. Pokud desatero zanikne v původní nebo jakkoli moderně pojaté formě, jednou zanikneme i my.

Súzniem s tebou, Honzo.

Dobro, zlo, pravda, lež, poctivost, zlodějna, slova, která slyšíme, čteme, ale zamýšlíme se nad nimi? Čteme, že ta i ona firma vydala svůj etický kodex. Tedy formálně zpracovaný dokument o tom, co je a co není morální. A co my jednotlivci, máme svůj morální kodex. Víme, v jakém světě chceme žít a co jsme schopni pro to udělat a hlavně obětovat? Vytratila se nám vzájemnost, nezajímá nás, jak se má soused, když je někdo napaden, tak se raději otočíme, maximálně si to vyfotíme. Večer pak nadáváme, kam ten svět spěje. Spěje tam, kam ho postrkujeme jak svou aktivní činností, nebo netečností. Bylo by to na dlouhý rozbor, ale to není účelem této diskuze.

Vašek

Hej, presne ako píšeš, Vašku. A to čo si zasejeme, to aj zožneme a to aj jednotlivo aj spoločne.