Ahoj Jani, To je tedy otázka... Děti jsou prostě přímočaří, jdou na věc rovnou. No, napadlo ho to, ale odpověď, (tedy ta moje) je... Ta cesta do pekla by byla rychlejší, než sníst jablko. Snědli by sice původce toho, co nás poňouká k nepravostem jako lakota, samolibost, smilnění a mnoho jiného, ale zabít a sníst soupeře je taky jeden z největších hříchů. Otázkou, ale zůstává, jestli po tom co by zabili a snědli hada, by byl někdo kdo by nás pokoušel a nebo jestli bychom tu na zemi vůbec byli. Protože, co by s nimi Bůch zamýšlel, kdyby viděl co lidé dokážou už v ráji. Hřích lásky se dá tolerovat, když víme, že pak následuje život. Hřích smrti je cestou zase jen do smrti. No, otázka tvého syna je k hlubokému zamyšlení

Ahoj, Lucko, ďakujem ti veľmi pekne za zastavenie a podntený komentár, áno, syn bol velký výmyselník keď bol malý a trocha mu to zostalo tá zvídavost, nevedela som mu odpovedať vtedy dostatočne, ale už je dospelý, mnohé odpovede našiel. Ano, je to otázka z zamysleniu. Ako sa ti darí? Už som dávno nič od teba nečítala.

zdravím

Ale Adam a Eva byli Asiaté. Byli to přece předkové všech lidí.

Vašek

Pred koncom článku je odstavec a tam som vysvetlila, prečo som zvolila taký názov

Já si myslím, Jani, že ten strom tam nastražil D ́ábel, ale Bůh ho nemohl odstranit. Musel dát lidstvu šanci, aby ukázali, že nepodlehnou nástrahám, které jim Temnota staví do cesty. A kdo zvítězil?

A proto si myslím, že každý z nás, uplně každý z nás, máme v sobě jako památku na tu dobu, temné stránky. Někdo jich má víc a někdo méně, ale nejzrůdnější je, že se můžou v člověku kdykoliv nečekaně probudit. Stačí jedna stránka, jedno temné písmenko v nás a máme před sebou masového vraha, psychopata...

Áno, pekne si to vysvetlila tieto energie v nás.

Souhlasím s Honzou, že stále více se ukazuje, že i zvířata mají duši a mají i vzpomínky atd.,ale na druhé straně zákony přírody jsou svým způsobem velmi kruté, i když ve svém souhrnu geniálně propracované. Člověk se díky svému sebeuvědomění těmto krutým danostem snaží vyhýbat, ale zároveň je často nahrazuje něčím ještě mnohem horším, zničujícím.

Ten nápad, že by Asiati možná místo jablka snědli hada, mne pobavil

To bol vtip, ktorý kedysi syn doniesol zo školy a pri písaní ma to napadlo ako súvislosť

Bez toho jablka bychom žili jako zvířata. Opravdu? Co my víme, jakého druhu sebereflexe, představ, strachů, vzpomínek atd. jsou zvířata schopna. Anebo čeho dalšího, o čemž my ani nemáme ponětí, že existuje. Zvířata žijí stylem ulov nebo budeš sám uloven, respektive napas se nebo nebudeš mít co spásat. My žijeme stejně, i když jsme tento "boj o přežití" dovedli k dokonalé rafinovanosti. Proč? Protože takový je tento svět, ať už byl stvořen Bohem nebo ne. Existují světy, kde toho protivenství není, protože ho tam není potřeba? Věřím že ano, a taky věřím, že k životu na nich musíme postupně dozrát.

Ano, súhlasím s tvojimi úvahami. Ja som len zauvažovala v tomto štýle, lebo mnohí rozvíjajú teórie, keby bolo keby, pričom to bolo už bolo a je ako je. A nemožno zmeniť to, čo bolo. Tak ako do zvieracej ríše neprenikneme úplne a mali by sme ju rešpektovať.

Když je chuť a hlad ještě k tomu, je člověk neudržitelný, natož nějaká Evička

To pokušenie bolo iste neodolateľne.