V mládí jsem věřila, že si svobodně zvolíme, kam chceme jít a kým chceme být. Po letech jsem zjistila, že ničemu se neuteče, dokud v sobě nezměníš určité kody. Upravit naprogramování, které tě vleče určitým nebo špatným směrem. Změnila jsem je a myslela jsem si, že je čas se rozběhnout. Po dalších letech jsem zjistila, že změna kodů a myšlení byla převálcována. Pomalu a lehounce, když do svého života pozveš lidi, na kterých ti záleží a pomáháš do roztrhání těla. Jsi tam, kde jsi byla. A potom už jsi stará a slabá začít měnit, už ani nemůžeš. Podle mě, chyba je vždycky na začátku, už při startu...

„I keby som mal ísť tmavou dolinou, nebudem sa báť zlého, lebo ty si so mnou.“ Tento citát zo žalmu 28 ma napadol v súvislosti s tým čo si napísala. Pomáhať áno, ale nie byť otrokom, udržiavať zdravé hranice, aj keď sa snažíme byť plne prítomný pre svojich blízkych,vieme povedať nie a to nám umožňuje udržiavať rovnováhu vo svojom živote.

My nemôžeme odniesť všetku bolesť sveta, už pred nami niekto svet vykúpil a my sme iba v jeho vinici, spravujeme časť poľa.

Hezký a podnětný článek. A Boba Dylana mám rád od dětství .

Aj ja vám ďakujem za prečítanie i milý komentár. Aj ja mám rada Dylana. Tak som si jeho hudbu zase trochu pripomenula.

Velice pěkná, hluboká úvaha. Fakt skvělé téma celoživotního hledání souladu mezi vlastní svobodnou vůlí a "věcmi odedávna předurčenými" (o nichž jsem přesvědčený že jde o záměr osobní velké Nekonečné Lásky) Pro člověka to znamená postoj, který by snad, snad šel vyjádřit slovy: "Radostně objevuji, že jsem od věků milován a moje vůle tomu radostně přitakává"

Rád vyzvednu i krásný závěr blogu, s nímž hodně souzním:

"Lebo vraj najšťastnejší sú ľudia, ktorí robia to, čo im prináša radosť, a tým robia šťastnými aj ostatných ľudí."

Ďakujem Vám, Marku, za prečítanie i komentár. Asi si každý musí nájsť čomu sám verí a so zámerom Nekonečnej lásky veľmi rada súzniem. Niekedy som sa k tomu, čo mi prináša radosť dostala i cez to, čo mi vnútornú radosť priamo neprinášalo, ale bolo to v danom momente potrebné.

Janka, krásný blog

Vyvstává mnoho otázek a ještě více pohledů, odvislých na našich osobních zkušenostech a stavu vědomí každého z nás. Takže by to bylo na dlouhou, ale jistě velmi zajímavou debatu.

Jsem celoživotním zastáncem svobody, svobodného myšlení a konání, a to nejen slovy, ale i skutky.

Ale v poslední době dost často přemýšlím o tom, nakolik je vůbec možné být ve světě, jenž nás obklopuje, skutečně výsostně svobodným člověkem. Je totiž tolik věcí, se kterými se v průběhu života setkáváme, a přitom si je sami nevybíráme (teď vůbec nemám na mysli osobní záležitosti!), přesto k nim však i proti naší vůli musíme zaujmout nějaké stanovisko a konat, byť jsou nám ty okolnosti z duše odporné, a tudíž bychom si je jakožto svobodné bytosti nikdy sami nevybrali, ani je nechtěli řešit nebo se jimi jakkoli zabývat. Přesto tu od věků byly a jsou (vždy v různých alternativách) a znepříjemňovaly nám (i lidem před námi) život, ačkoli nejsme a nikdy jsme nebyli jejich strůjci, čili nikdy bychom si je do života kolem nás svobodně nevpustili.

* odvislých od našich osobních....

Pěkný den, jak jste na tom Vy? Věříte ve svobodnou vůli, nebo že je vše předurčeno? Něco mezi?

Ďakujem Vám za prečítanie i komentár. Ja to beriem tak- môj život-moja zodpovednosť. V mojom živote sa dejú dobré aj horšie veci, je to realita, ktorú nemôžem zmeniť. Čo ale môžem zmenit je moja reakcia - postoj a moje konanie. Ten môj postoj ale závisí od môjho poznania, skúseností a sebapoznania, od toho ako na tom celkove som a aký postoj dokážem v danej situácii zaujať. Môžem dať iba to, čo v sebe mám. Čiže verím na slobodnú vôľu, umenie malých krokov, ale i na zázraky, vzájomnú pomoc a že mnohé veci neovplyvníme. Verím na silu myšlienky a tiež motlitby. Myšlienka je ako raketa a emócie sú palivo. Myšlienky násobené emóciami tvoria skutočnosť.

Početl jsem si

Věřím v jakousi předurčenost, ale nespoléhám na ni.

Moja babka hovorievala, pomôž si človeče aj boh ti pomôže.

Jsem přesvědčený zastánce svobodné vůle, ale netvrdím, že jsem svůj osud vždy tvořil sám. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, náš osud ovlivňují i ostatní lidé. My ale rozhodujeme do jaké míry je necháme nás ovlivňovat. Jsou i okolnosti, které neovlivníme nemoc, smrt blízké osoby, co ale ovlivníme je to jak se s tím vyrovnáme. Bylo by to na dlouho.

Hezký víkend přeji Jani

Vašek

Teraz ma, Vašku, napadlo, že ani to nemôže nik garantovať, že či i tie naše limity, postoje, skutky a to čo nazývame slobodná vôľa nie je určitým spôsobom predurčené a prípadne zčasti i získané z genofondu ... Však nech každý robí čo mu funguje, hlavne nech tým priveľmi neubližuje druhým, aj keď niekedy možno musíme i ublížiť...

Jsem přesvědčený zastánce svobodné vůle, ale netvrdím, že jsem svůj osud vždy tvořil sám. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, náš osud ovlivňují i ostatní lidé. My ale rozhodujeme do jaké míry je necháme nás ovlivňovat. Jsou i okolnosti, které neovlivníme nemoc, smrt blízké osoby, co ale ovlivníme je to jak se s tím vyrovnáme. Bylo by to na dlouho.

Hezký víkend přeji Jani

Vašek

Áno, svoje postoje a reakcie tie môžeme ovplyvniť vždy, ale zase len tak, na akej úrovni toho sebapoznania alebo poznania celkovo sme. Môžeme dať len to, čo v sebe máme a prijať to, čo v danej situácii dokážeme prijať. Ako sa povie tlačiť na pílu niekedy tiež nie je dobre, v zmysle netlač rieku-tečie sama. Mnohé zranenia sa liečia i dlho.Väčšinou ale platí, že čo zaseješ, to budeš žať.Teda pokiaľ ti to živelná pohroma nezničí.

Raz som sa pri pohľade na krásnu krajinu zamyslela, že všade kde je nádherne ako je i Island či Itália je i sopka. Možno nám to má byt ako memento.

Preto si vravím, že vďakabohu či vesmíru za krásne slovensko a česko.

Já si myslím, že všechno, co se nám v životě stane, i to nepříjemné, má nějaký smysl a že to tak bylo naprogramované a dobře naprogramované, vždyť ten program se ladí miliony let. Nesmíme ale smutit moc dlouho, protože víme, že se to tak muselo stát a že ze smutku se zrodí radost. To základní je nikdy neztratit naději.

Ďakujem, pani Jarmila, za prečítanie i vaše vnímanie osudu a životnej cesty. Veru, nádej neradno stratiť.

Vďaka za návštevu, Filipe.