Po dvaceti letech v soukromé investiční výstavbě jsem se nechal najmout na řízení nákladů významné stavby veřejného sektoru. Kdo řídí chod veřejného sektoru?
V ruském prostředí se míra vlivu, jaký má ten který úředník, řídí tím, jak silnou má „kryšu“, neboli „střechu“. Vůbec nezáleží na tom, jaké jsou zákonné pravomoci. Frakce mezi sebou soupeří o moc a rozhodnutí je takové, jaké prosazuje skupina s nejvyšší „kryšou“.
V českém veřejném sektoru funguje podobný systém. Kromě zákonných pravomocí daných právní úpravou a organizačními strukturami veřejných organizací, ovlivňují fungování těchto organizací neformální vztahy a zájmy.
Člověk na pozici s rozhodující pravomocí (ministr, náměstek ministra, hejtman, starosta, kvestor, ředitel státní organizace,…) zpočátku bere na jednání člověka, který má pouze okrajový vztah k dané problematice. Asistentku, nižšího úředníka, externího právníka,… Při jednáních všem dává najevo, že názory tohoto člověka jsou i jeho názory. Postupně se odpovědná osoba těchto setkání přestane účastnit a „prostředník“ tlumočí jeho příkazy, názory, postoje. Ovšem pouze neoficiálně. Tím je odpovědnost za veškerá rozhodnutí přenesena na nižší úrovně řízení, aniž by si jim bylo umožněno danou problematiku zásadně ovlivnit. V případě že dojde k problému, odpovědná osoba se neúčastnila rozhodování, „prostředník“ jako soukromá osoba vyjadřoval pouze svůj názor.
Schopnost odolat tlaku neformálních „názorů“ soukromých osob je přímo úměrná „kryše“, jakou ten který úředník má. Někdy jde o spor dvou zájmových skupin a zvítězí ta, která má zastřešení na vyšším místě státní správy. (Například boj mezi ministerstvy financí a vnitra) Jindy se jedná o boj státního zaměstnance se zájmovou skupinou, a takový boj končí propuštěním úředníka, pokud včas neustoupí. (kauzy Randák, Michálek, a další)
Specifickým typem boje Pravomoci s Mocí, jsou nevýhodné smlouvy s externími poskytovateli služeb prosazené „vyšší mocí“. Takový poskytovatel většinou má v daném oboru minimální zkušenosti, omezené schopnosti, zato si účtuje nadstandardní honoráře. Státní zaměstnanci musí většinu práce, kterou si účtuje tento externí dodavatel, udělat sami, protože za konečný výsledek jsou oni odpovědní. Tyto smlouvy často nemají žádné sankce pro poskytovatele, zato mnoho pro stát. Krytí těchto externích penězovodů je tak silné, že není síla, která by takový vztah zrušila.
Když se změní politická garnitura, naděje na změnu je obvykle vystřídána zklamáním z nového hladového externího poskytovatele služeb. Významně by veřejnému zájmu pomohlo schválení Služebního zákona, které ovšem politici napříč spektrem zdržují, jak jen to jde.
